Kleopatra má na úspěch zaděláno

25. února 2002

Muzikál Kleopatra má všechny předpoklady stát se hitem tuzemského muzikálového nebe: příběh plný vášní a bojů je traktován s náležitou pompézností. Světelnou, hudební, taneční. Z handicapu malého jeviště nového pražského Divadla Broadway učinili tvůrci pomocí tří projekcí bezmála přednost: filmové dotáčky a počítačové animace režiséra Filipa Renče patří k tomu nejlepšímu, co lze v tomhle spektáklu vidět.

Spokojen zůstane i divák, který si zakoupil levnější lístek. O hlavní triumf muzikálu nepřijde, a vynahradí si tak jeden menší nedostatek scénografie, jež nepočítala s pohledem z balkonu: pro tohle publikum se při výjevech na horní lávce vyšším postavám ztrácí půlka hlavy kdesi v provazišti...

Problém, kudy se dát, když máte malé jeviště a potřebu davových scén, řešil filmovou projekcí už Jozefem Bednárikem režírovaný muzikál Johanka z Arku. Renčovy dotáčky jsou však technologicky i filmově mnohem výš! Na centrálním plátně a bočních dekoracích vyvstává monumentální Koloseum, Nil s palmami, vlající závoje či divoce se lesknoucí oči egyptské královny.

Pocity "jako v kině" doprovází efektní sekvence hořících lodí a bitevních scén. A je-li "doprovodná" akce živých aktérů na jevišti patřičně dynamická, je iluzivnost této multimediální show bezmála dokonalá.

Naopak rozvíjející se květiny coby motiv lásky působí jako psychedelické blouznění, z něhož třeští oči i hlava - smyslně pukající poupata jsou tu jen předehrou: filmová projekce detailně zprostředkuje žhavost okamžiků mezi Kleopatrou a Césarem i zadním řadám. Jenže zatímco na "plátně" zuří erotika, pěvecké hvězdy se na scéně jen nevinně k sobě tulí.

A tohle je bohužel častý problém muzikálu Kleopatra: dynamika projekcí kontrastuje se statickou aranží postav. Ty po většinu děje pouze postávají v elegantních pózách. Při premiérovém obsazení důstojná strnulost nejvíc slušela Báře Basikové v titulní roli egyptské královny.

Basiková však naštěstí vedle důstojnosti zvládla předvést i přesvědčivou vášeň. Naproti tomu rockerovi Martinu Poštovi jakožto Césarovi seděla pouze výrazová poloha vojenské obhroublosti; v lyrických scénách byl naprosto toporný.

Pohybové napětí tak zprostředkovávají výhradně tanečníci, někdy v tógách senátorů, jindy jako Ptolemaiova divoká šermující družina. Po řadě dobrých tanečních čísel však sem tam na jeviště vtrhne company a promění parket v umolousanou diskotéku, byť v atraktivním egyptském hávu.

Bývá již u zdejších velkomuzikálů zvykem, že hlavní postavu provází personifikovaný symbol vlastního osudu: u Draculy neodbytné Krvinky, u Monte Crista sám Čas. V Kleopatře je tento motiv použit snad nejústrojněji: královně se u nohou stále plazí tanečník-had (při premiéře výborná Kateřina Stryková).

Taneční kreací tak Renč zvládl i to nejošemetnější, totiž královnin patetický skon.
Naopak naprostým propadákem jsou rozvleklé činoherní výstupy bohů, maskující přestavbu scény. Pokusy o satirické glosování či banální a "lechtivé" průpovídky, jaké si vyměňují afektovaná Isis a opilecky oplzlý Jupiter, by hravě zapadly do novácké estrády. Dozvíme se například takovou pravdu, že "dějiny se píšou přes postel a pravda a láska přece musí zvítězit nad lží".

Hudba Michala Davida má stejné stopové prvky jako hity z časů "Céček", oněch masových kolovrátků, čpících předstíranými prožitky z pasáží nebo diskoték. Muzikál Kleopatra je formálně překryl motivy starého Egypta, Říma a úhlednějším zvukem orchestru.

Ten nevylučoval stylové odbočky k rocku nebo moderní popové muzice, která však často postrádala jakýkoliv vnitřní žár. Nejzdravěji zněly pasáže, v nichž se kompozice neupínala k prvoplánové chytlavosti, anebo duety, například setkání Kleopatry Báry Basikové s Fulvií Radky Fišarové.

Ve většině hlasů, které si strůjci Kleopatry vybrali, našli pro své dílko oporu. Horší to bylo s průměrnými, popisnými texty. I kdyby posluchač rezignoval na klopotné rýmy ("římským zlem vláčenou, pláčem tvář smáčenou"), pasáže typu "krokodýl spí v písčinách, přemýšlím o všech dávných příčinách" působí jako nechtěná parodie.

Český muzikál se prodává ještě díky něčemu. Hitu, a nejlépe táhlému. Michal David takový složil. Královnou jsem já je typický slaďák s neodbytnou melodií, která se zabydlí v posluchačově hlavě, pokud ji nevytěsní podobně vemlouvavá Píseň Nilu. David prostě stvořil další diskopříběh, tentokrát egyptský.

Takže závěr: Kleopatra je ve svých nejlepších místech velmi obstojným a dobře "naprogramovaným" řemeslem, ale s uměním nemá nic společného. Ve své podstatě je to výtečně nablýskané nic. Kýč.

KLEOPATRA realizace
režie	Filip Renč	autor hudby	Michal David
choreografie	Ladislav Beran	autoři libreta	Zdeněk Borovec Lucie Stropnická Lou Fanánek Hagen
scéna	Marek Hollý	kostýmy	Ján Kocman
producenti	Michal David Oldřich Lichtenberg	produkce	Cleopatra musical
KLEOPATRA osoby a obsazení
Kleopatra	Absolonová Monika Basiková Bára Csáková Ilona Fišarová Radka	Octavia	Norisová Zuzana Slouková Tereza Trvalcová Zdenka Schneiderová Sylva
Marcus Antonius	Fric Zbyněk Uličník David	Octavianus	Apolenář Jan Patejdl Vašo
Caesar	Pošta Martin Helekal Jiří	Pothinus	Semelka Lešek Gajdoš Jan Moravec Antonín
Fulvia	Genzerová Ludmila Schneiderová Sylva Zehrerová Markéta Fišarová Radka	Apollodoros	Palonder Marcel Trapl Tomáš Moravec Antonín
Rufius	Tenev Patrik Bernáth Juraj Kalousek Jan	Ptolemaios	Holub Jaromír Stoklasa Patrik Trapl Tomáš