Pianista Jan Bartoš uznává všechny hudební žánry

Pianista Jan Bartoš uznává všechny hudební žánry | foto: Jan Pohribný

Škatulky jsou banální, mé gusto je Mozart i industriál, říká pianista

  • 0
Patří k našim předním pianistům mladé generace, ale zdaleka neholduje jen klasice. Na svůj festival zve třeba hvězdy punku. Janu Bartošovi nyní Supraphon vydává CD s Mozartovými klavírními koncerty. Shodou okolností jde o jeden z posledních vydaných snímků dirigenta Jiřího Bělohlávka.

Jan Bartoš pochází z Krnova, z hudební rodiny, jejíž členové hráli na kytaru, housle, ale i cimbál. V Ostravě začal chodit do hudební školy, v Praze pak studoval hudební gymnázium a AMU, ale díky stipendiím si „odskočil“ také do Nizozemska a Spojených států. Doma byl mimo jiné posledním žákem Ivana Moravce. Připravoval s ním též Mozartův Klavírní koncert d moll, který je na nahrávce spolu s komorní verzí Klavírního koncertu A dur.

„Nejvíc mu šlo o to, aby naše hraní bylo pravdivé a přesvědčivé. Nezabýval se tolik fyzickou stránkou hraní klavír, jako to dělá hodně českých pedagogů, ale řešil se studenty vždy to podstatné - hudbu a interpretaci. Mozartův koncert jsme připravovali přes rok. A tento přístup se vyplatil - nahrávka z koncertu se mohla vydat tak, jak byla, to znamená bez střihů,“ vzpomíná na Moravce Bartoš.

Živý záznam vznikl v Rudolfinu na abonentním koncertě České filharmonie roku 2013, který řídil Jiří Bělohlávek. „Byl to neuvěřitelně poctivý a oddaný hudebník. K sólistům přistupoval s velkou otevřeností a zodpovědností. Nebylo neobvyklé, že jsme hodiny debatovali o detailech interpretace. To je naprosto ojedinělý přístup,“ zdůrazňuje pianista.

Češi si příliš hoví

Moravec ani Bělohlávek již nejsou na tomto světě, s dalším svým mentorem však Bartoš stále udržuje kontakt. Je jím letos 86letý legendární rakouský virtuoz Alfred Brendel, který již sice ukončil aktivní dráhu, ale do Prahy jezdí vyučovat a přednášet. „Je to mnohovrstevnatá osobnost. Kromě své klavírní kariéry napsal mimořádné eseje, jejichž komplet vyšel minulý rok i v českém překladu. Napsal stovky skvělých básní, které se setkaly s nadšením takových tvůrců, jakým byl Harold Pinter. Mimoto jezdí přednášet a psát o dadaismu, je znalcem barokní architektury a kurátorem filmových festivalů,“ vypočítává Bartoš.

Brendel byl už několikrát hostem festivalu Prague Music Performance, u jehož vzniku Bartoš před sedmi lety stál. Koná vždy v létě a kombinuje mistrovské kurzy s koncerty. Jeho obsahová náplň odráží pianistovo umělecké přesvědčení. „Důležitý je obsah a intenzita, žánry a škatulky jsou banální,“ tvrdí a dodává, že Češi jsou na jeho vkus nešťastně konzervativní.

„Rádi si hoví ve svém pohodlí. To se projevuje na všech úrovních – od neustálého opakování děsivých televizních pořadů minulosti po lpění na jistotách všeho druhu. Celý život poslouchám všechny žánry, od klasiky po industriál. Na konci srpna jsme například pořádali typický koncert Prague Music Performance. Pozvali jsme slavného violistu Gartha Knoxe se svým ansámblem, který hrál hudbu od středověké autorky Hildegardy von Bingen, barokního skladatele Bibera, irskou lidovou hudbu a Book of Angels od avantgardisty Johna Zorna. Po něm na scénu nastoupila americká legenda experimentu a postpunku Pere Ubu. Tak tohle je program podle mého gusta!“ přiznává pianista.