Jak jste se do Semaforu dostala?
Náhodou. Moje kamarádka Jana Fabiánová, dcera Nadi Urbánkové, začala v té době zkoušet v Semaforu hru Pension Rosamunda. Do ní v divadle potřebovali ještě jednu holku, která bude dobře zpívat. Tak mi Jana zavolala, zda bych to nechtěla aspoň zkusit. Přišla jsem a padla jsem jim do oka. Teď začínám v Semaforu třetí sezonu a jsem moc spokojená. Před lety, když jsem hrála v Holkách, mě divadlo moc nelákalo. Spíš jsem koketovala s myšlenkou na film. Zjistila jsem ale, že mě divadlo naplňuje, hrozně mě baví zkoušky.
Největší slávu Semaforu jste nemohla zažít. Jak vás oslovila jeho poetika? Ta je přece jen od skupiny Holki pořádný kus cesty daleko.
Semafor je pro mě legenda. Jiřího Suchého a Jitku Molavcovou jsem znala jen z televize. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se k nim mohla přiblížit nebo se od nich učit. Ale považuji to za čest, protože Semaforem vlastně prošli všichni, kdo něco v hudbě znamenali. A co se týče poetiky, tak jejich písničky jsem znala. Navíc v Pensionu Rosamunda se hodně používají Ježkovy písničky. A Ježek, to je standardní základ každého, kdo se pokouší dělat muziku. V Lysistratě nejsou hudebně těžké party, jsou dobře zapamatovatelné a zpívají se mi perfektně. Je však pravda, že moje vlastní hudba je jiná, spíš v tanečním diskotékovém rytmu.
Většina dnešních zpěváků se spíš snaží uplatnit v komerčních muzikálech. Tuhle cestu jste nezkoušela?
Ještě za dob Holek jsem veřejně prohlásila, že roli v muzikálu bych nebrala. A od té doby, ač se situace změnila, jsem žádnou nabídku nebo pozvánku na konkurz nedostala. Dnes už bych pozvánku na konkurz nebo nějakou pěknou roli přijala.
Jaká je přesně vaše úloha v Lysistratě?
Hraju Lampito, což je na jednu stranu hodně ženská, dominantní figura, na druhou stranu je pořád rozesmátá, až připomíná naivku. Pro mě je to role náročná, protože jsem poprvé na scéně víc herečka než zpěvačka. Aristofanes je v originále hodně vulgární, otevřeně erotický, ale Jiří Suchý do hry vnesl hodně komediálnosti. Myslím, že Semafor to trefil přesně a na předpremiérách jsme měli u publika velký úspěch.
Suchého Lysistratu prý velmi chválil Miloš Forman...
Byl na jedné veřejné zkoušce, ještě to nebyl hotový tvar. Viděl jen některé ukázky, ale vypadalo to, že se velmi baví. Snad by prý měl přijet na premiéru, pokud se mu nezměnily plány. Největší trému však stejně mám, když v publiku sedí moje rodina a kamarádi.
Co jste se v divadle naučila?
Stále se učím mluvit srozumitelně a nahlas. Mám tendenci polykat koncovky a klesat hlasem a na tom musím pracovat. Jiří Suchý je na jevištní řeč docela přísný, dává velký důraz na slova a přesnou artikulaci. Což je jen dobře.
