RECENZE: Kiki byla od všeho trochu, sprostá běhna i osudová žena

Kdo by neznal Alici Prinovou, řečenou Kiki z Montparnassu? Múzu pařížské umělecké avantgardy dvacátých let minulého století. Neohroženou venkovanku, která přijela udělat štěstí do hlavního města předválečné Francie – a podařilo se jí uspět jako málokomu.

Kiki z Montparnassu (vlevo) s přáteli v pařížském kabaretu | foto: Profimedia.cz

Ačkoli zemřela před více než šedesáti lety, je pořád živá. Pózuje na fotografiích slavného Mana Raye, předvádí své tělesné křivky na plátnech řady malířů, například Tsuguharu Foujity, je k vidění v několika experimentálních filmech. A nejnověji si se vší parádou užívá v komiksu. Nakladatelství Argo vydalo čtyřsetstránkový grafický román Kiki z Montparnassu z dílny Josého-Louise Bocqueta (scénář) a Catel Mullerové (kresba).

Kiki z Montparnassu

80 %

Autoři: José-Louis Bocquet, Catel Mullerová

Nakladatel: Argo

416 stran, 398 korun

Autorská dvojice je v knize výrazově nezvykle skromná. Mullerová s Bocquetem podávají výkon, který je vlastně službou – monumentalizací titulní hrdinky. Kiki bere vše, od první do poslední stránky. V lehce pohádkově stylizované černobílé kresbě je poněkud krásnější, než byla ve skutečnosti. Z lineárně rozvíjeného příběhu pak vystupuje jako romanticky protikladný živel: jedni ji brali jako sprostou běhnu, druzí jako výjimečnou, osudovou ženu.

Pravda je někde mezi. Kiki měla každopádně štěstí na dobu, v níž žila. V Paříži desátých až třicátých let byl totiž celý kulturní svět: spisovatelé, výtvarníci, filmaři, divadelníci, hudebníci. Příznivci dadaismu, surrealismu, kubismu nebo abstrakce. Všichni, o kterých se dneska mluví s úctou a obdivem. A Kiki mezi nimi ladně proplouvala a suverénně využívala možnosti ve svůj prospěch. Stala se brzy „královnou Montparnassu“.

Umění nerozuměla

Obálka komiksu Kiki z Montparnassu

Proslavila se jako revuální tanečnice, zpěvačka necudných písniček a kabaretiérka. Zkoušela to i ve filmu, malovala, napsala několik knížek. Uměleckého talentu nikdy moc nepobrala. Co jí však nechybělo, bylo osobnostní kouzlo, charizma, sex-appeal. Měla v sobě jistou živočišnost a sympatickou drzost, s níž si určovala pravidla vlastního života. Poslouchala jenom sama sebe. Za jakoukoli cenu.

Když předčasně zemřela ve svých jedenapadesáti, byla s ní jen samota a těžká závislost na alkoholu a drogách. Měla v podstatě tragický osud, příbuzný třeba Edith Piaf nebo Anitě Berberové. Přesto vychází z komiksového alba jako vitální a veselá žena, která ničeho nelituje. Co chtít víc?