Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Kiki byla od všeho trochu, sprostá běhna i osudová žena

  8:56aktualizováno  8:56
Kdo by neznal Alici Prinovou, řečenou Kiki z Montparnassu? Múzu pařížské umělecké avantgardy dvacátých let minulého století. Neohroženou venkovanku, která přijela udělat štěstí do hlavního města předválečné Francie – a podařilo se jí uspět jako málokomu.

Kiki z Montparnassu (vlevo) s přáteli v pařížském kabaretu | foto: Profimedia.cz

Ačkoli zemřela před více než šedesáti lety, je pořád živá. Pózuje na fotografiích slavného Mana Raye, předvádí své tělesné křivky na plátnech řady malířů, například Tsuguharu Foujity, je k vidění v několika experimentálních filmech. A nejnověji si se vší parádou užívá v komiksu. Nakladatelství Argo vydalo čtyřsetstránkový grafický román Kiki z Montparnassu z dílny Josého-Louise Bocqueta (scénář) a Catel Mullerové (kresba).

Kiki z Montparnassu

Autoři: ,

Nakladatel: Argo

416 stran, 398 korun

Hodnocení­: 80%

Autorská dvojice je v knize výrazově nezvykle skromná. Mullerová s Bocquetem podávají výkon, který je vlastně službou – monumentalizací titulní hrdinky. Kiki bere vše, od první do poslední stránky. V lehce pohádkově stylizované černobílé kresbě je poněkud krásnější, než byla ve skutečnosti. Z lineárně rozvíjeného příběhu pak vystupuje jako romanticky protikladný živel: jedni ji brali jako sprostou běhnu, druzí jako výjimečnou, osudovou ženu.

Pravda je někde mezi. Kiki měla každopádně štěstí na dobu, v níž žila. V Paříži desátých až třicátých let byl totiž celý kulturní svět: spisovatelé, výtvarníci, filmaři, divadelníci, hudebníci. Příznivci dadaismu, surrealismu, kubismu nebo abstrakce. Všichni, o kterých se dneska mluví s úctou a obdivem. A Kiki mezi nimi ladně proplouvala a suverénně využívala možnosti ve svůj prospěch. Stala se brzy „královnou Montparnassu“.

Umění nerozuměla

Obálka komiksu Kiki z Montparnassu

Obálka komiksu Kiki z Montparnassu

Proslavila se jako revuální tanečnice, zpěvačka necudných písniček a kabaretiérka. Zkoušela to i ve filmu, malovala, napsala několik knížek. Uměleckého talentu nikdy moc nepobrala. Co jí však nechybělo, bylo osobnostní kouzlo, charizma, sex-appeal. Měla v sobě jistou živočišnost a sympatickou drzost, s níž si určovala pravidla vlastního života. Poslouchala jenom sama sebe. Za jakoukoli cenu.

Když předčasně zemřela ve svých jedenapadesáti, byla s ní jen samota a těžká závislost na alkoholu a drogách. Měla v podstatě tragický osud, příbuzný třeba Edith Piaf nebo Anitě Berberové. Přesto vychází z komiksového alba jako vitální a veselá žena, která ničeho nelituje. Co chtít víc?

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Spisovatelka Leila Slimani
Sex tu ovládl peněženky, v Maroku se za něj ženy stydí, říká spisovatelka

Leila Slimani je spisovatelka francouzsko-marockého původu. V češtině jí letos vyšla kniha Něžná píseň. Chůva v ní zavraždí dvě malé děti.  celý článek

Motiv z obalu českého vydání knihy Otrok
RECENZE: Otrok se podobá dílu Paula Coelha. Chybí mu humor

Jak moc jsme otroky vlastních negativních myšlenek, obav, problémů, křivd a provinění? Útlý bestseller Otrok spisovatele Ananda Dilvara nachází prostřednictvím...  celý článek

Haruki Murakami
RECENZE: Nový Murakami vystačí jen na půl hodiny, přesto je skvělý

Japonskému spisovateli Harukimu Murakamimu vychází v Odeonu další ilustrovaná povídka. Nese název Birthday Girl a přečtete ji za půl hodiny.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.