Kiera fanoušci vítali i jako krále filmových upírů, což je kult postav, které měl Kier ve svých začátcích a prodloužil je až k hororu Blade. Přijel stylově s jizvou na tváři a bez vyzvání vykládal, že ho poškrábala kočka. "Ale velká. Hodně velká," zdůrazňoval.
Nevadí vám být pořád pověstným Draculou či Frankensteinem? Nechtěl byste být vítán pro změnu třeba jako král filmových milovníků?
Na milovníky jsem už trochu starý. Ale být největším z upírů – proč ne? Je to mnohem zábavnější, vždyť upírské filmy patří k žánru fantasy a fantazie je přece podstatou filmu.
Takže jste rád, když své diváky děsíte?
Teror není nikdy hezký, ale upíři vzbuzují jiné emoce, přece nikdy neexistovali, přicházejí z pohádek. Jediná strašlivá, opravdová krev, kterou dnes vidíme, je z televizních zpráv z Izraele a Palestiny. Ostatně ke svému ranému upírovi se vracím po třiceti letech, dotočili jsme právě další příběh v Rumunsku.
Jste dvorním hercem Larse von Triera, známe vás z jeho slavných děl Prolomit vlny či Tanec v temnotách. Dovede i vás stále znovu překvapovat tak, jako nás překvapují jeho vždycky jiné, neobvyklé filmy?
Překvapuje mě pokaždé, poprvé už při našem seznámení v Mannheimu. Čekal jsem někoho jako Fassbindera v černém, přišel mladík ve svetru a v teniskách. Povídali jsme si, za čas mi poslal scénář Médey s rolí Jásona. Přikázal mi, abych se nemyl, neholil, nestříhal, prostě jen byl. Von Trier vůbec nemá rád, když herci hrají, i při Dogville nás občas od kamery napomínal – Nehrajte. Což je složité, když za sebou máte sto čtyřicet filmů, a najednou nemáte hrát.
Může vás něčím překvapit i hollywoodské natáčení?
Jistě, třeba v Armageddonu mi dal režisér všechny hvězdy na hodinu k dispozici s úkolem – Znervózni je, improvizuj. Spousta hvězd se improvizace bojí. Ale já mám rád oba typy filmů, nezávislé i komerční. Filmy zosobňují světlo a stín, v Hollywoodu, kde je větší záře, jsou i delší stíny.
Proč jste nepřivezl do Varů kontroverzní černou komedii, kde hrajete Adolfa Hitlera?
Nebyla v programu, přivezu ji za rok. To je opravdu zajímavá fantasy o tom, jak Hitler přežije a po čase se vynoří v Londýně převlečen za starou ženu. Jen v nadsázce takové roli přijímám, ale ve vážných filmech zásadně odmítám nacistické uniformy. Nechci oživovat tu strašnou dobu, která poznamenala první okamžiky mého života. Když vezli mou matku do porodnice, jeden most se při náletu zbortil, museli jet přes jiný. Sotva jsem přišel na svět, sestřička mě chtěla odnést. Maminka si mě chtěla ještě podržet, vtom přišel výbuch, sestřička s ostatními novorozenci v náručí zahynula. Rozpadající se zdí prostrčila maminka ruku, tak nás našli a zachránili. To jsem byl na světě přesně hodinu.
 Udo Kier |
