Zákonem či pučem, televizním Silvestrům je zkrátka třeba učinit přítrž. Jinak aby divák pil od svítání, má-li večerní vrcholy trapnosti zažít v milosrdném nevědomí.
Silvestr 2007 nesl tři společné znaky. Herecké kasty - „my, co spolu chodíme“ na ČT se lišily od party na Nově i Primě. Příšerný zlozvyk „veselých zpráv“ o škobrtnutí politiků plus zahraničních raritách. A sebepropagaci, z níž bylo stydno.
Proboha, satira
Mejdan z Václaváku na Nově se povedl hudebně: měl zajímavou dramaturgii, nečekané sestavy a náladu koncertu naživo, jež zlákala skutečnou elitu včetně překvapivých jmen Petr Spálený, Dan Bárta, Lenka Dusilová, Marie Rottrová, Věra Špinarová. Absolutní špičku čiré průzračnosti pak přinesla státní hymna v podání Kornova 4tetu. Nádhera!
Ale čím více se zpívalo a méně mluvilo, tím líp. Kdyby Nova zvolila čistý koncert třeba s Leošem Marešem, jenž uvolněně bavil až v popůlnočním Esu, mohl to být silvestrovský ideál.
Jenže Mejdan uvádělo duo Těžkej Pokondr, které se pokoušelo nedejbůh o satiru, což znamenalo dílem nudné fráze typu „Změna je život, ale odsud posud“, dílem dutý dialog „To máš pravdu, to je fakt, tos řekl hezky, jsi dobrej.“
Ještě hůř dopadly skeče Novy zvané Humor na scénu. Působí, jako by se rok co rok jen přešily: staví na hrubých dvojsmyslech, nedorozumění a vlastní reklamě. Začalo to ve stylu „přišel pán k doktorovi“, pokračovalo dvojitým trestem v podobě Luďka Soboty s jeho imitátorem a vrcholilo imitací Klause a Zemana, což snad zažijí ještě naši pravnuci.
V jiných scénkách se prodávaly hity Novy: Televizní noviny přes poprsí parodované Lucie Borhyové, pořad Na vlastní oči v komunálním výstupu jak z roku 1975, Kameňák v manželské hádce slepené z anekdot a názorně i Výměna manželek.
| Nejlepší okamžiky Všechnopárty - neútočná, uvolněná, příjemná talk show bez diktátu smíchu na povel Škola ve mlejně - vtipná moderní stylizace v nejlepší premiérové pohádce celých svátků Státní hymna - v nádherném podání 4tetu završila pěkný hudební program z Václaváku |
ČT začala Hodinou zpěvu se spolehlivými rýmy Zdeňka Svěráka, kde i melodicky monotónní dětská opera O dvanácti měsíčkách budila víc představivosti než řada vánočních pohádek.
Všem to pak natřela Škola ve mlejně, vůbec nejlepší pohádková novinka svátků, díky vtipu, modernímu jazyku, hercům a „vymazlené“ stylizaci od hororové chobotnice po anglický diplom za „soultaking“ čili odebírání duší. Půvabná hříčka, jež se dá věčně reprízovat -což už nelze říci o pohádce Kdo hledá, najde, jejíž humor se nesl v kabaretním žvatlání budliky budliky.
| Nejhorší okamžiky Humor na scénu - Klaus a Zeman snad potisící Na cestě po České televizi - propagační plakátek Kavčích hor, kde Donutil s Bartoškou nepomohli Silvestr s četníky - poslední rozjuchaná kapka piva vyždímaná ze seriálu |
Sváteční Udělám cokoliv mělo běžnou podobu s výjimkou Petra Čtvrtníčka, který se držel pevně nad věcí a hladinou sentimentu. Ovšem vzápětí udeřila „trapárna roku“ jménem Na cestě po České televizi, náborový leták, jejž ani noblesní duo Bartoška - Donutil nemohlo zachránit, zvláště když sebepropagační jízda oslavila všechna studia.
Prima šetřila
Ostrava vypotila dílko Chacha, cheche, chichi, střihák s rámcem Jak se dělá legrace neboli „veselou“ výuku smíchu s inscenací anekdot. Podobné zoufalství v bleděmodrém šířil brněnský Silvestr s četníky, dupárna u piva s písničkami od podlahy a sestřihem seriálu, jejž už ČT vydojila do poslední kapky.
Sestřih přineslo též Uvolněte se, prosím, zajímavé spíš jako zjištění, že je slovenská verze pořadu Jana Krause stejná jako česká. Pošta pro tebe měla milý nápad shodit vlastní plačtivost, jen škoda, že si s ním líp nepohrála, i když Pavel Liška vítězil líčením svého tajemného početí v disentu na Hrádečku. A pořad Hvězdy tančí na Silvestra nabídl vesměs to, co už divák StarDance zná.
Královnou večera na ČT se tak stala Všechnopárty, asi nejlepší současná talk show: vtipná, neagresivní a bez moderátorské sebestřednosti i diktátorského teroru smíchu na povel. Jen si mohla odpustit písničky, jež nepotřebuje. Ostatně dobré hudby bylo dost na ČT2 - tam zase rušily řečnické pokusy o „jiný“ humor.
Jen Prima se s legrací moc nepárala. Cyklu Hádej, kdo jsem! přidala pouze líčení a masky jak o masopustu, takže třeba z opičí kůže lezl Petr Novotný a k půlnoci se prozpívala záznamem koncertu k poctě Karla Svobody. Úsporné a rozumné.
Nač televizní zábavu, v rodině je legrace dost, říkává Bolek Polívka. Zlatá slova. Možná, že někdy někdo něco nového na Silvestra vymyslí, ale vážně to máme zapotřebí?
