Keitel spolu s Michaelem Cainem září ve snímku Paola Sorrentina Mládí, který je favoritem divácké ceny 50. festivalu. Poznal už při natáčení, jak výjimečný film se rodí? „A viděla jste režisérovy předešlé věci? Znáte Velkou nádheru? To je odpověď. Nikdo z nás se neptal, proč tam jsme, pracovat na Mládí jsme brali jako poctu.“
Keitel řadí Sorrentina po bok Martina Scorseseho či Quentina Tarantina, s nimiž své jméno spojil. „Já jsem Mládí nepsal ani nerežíroval, udělal jsem si tu vlastní film ve filmu, jestli rozumíte, co tím myslím. A pokud ne, zajdeme pak na skleničku a probereme to,“ smál se Keitel.
Což ještě párkrát zopakoval. „Jen do toho, ptejte se, příště přijedu zase až za jedenáct let,“ varoval šestasedmdesátiletý herec tvrdící, že i stáří má něco do sebe. „S věkem si člověk víc uvědomuje, co má rád a co ne. Ale když mluvíme o filmu Mládí, na kterém mi hodně záleží, měli bychom se trochu napít, abych se nestyděl.“
I Američana se slabostí pro italské klasiky zaskočila zpráva, že rodina Federika Felliniho prodala práva k nové verzi Sladkého života. „Co na to mohu říci? Že jim přeju hodně štěstí. Třeba mají umělce se zajímavou představou a nápady se mají podporovat,“ začal smířlivě.
„Ale na druhé straně jsem kdysi viděl strhující představení Madame Butterfly, úplně posunulo můj pohled na svět. Už jsem jinou inscenaci nikdy nechtěl vidět, abych si ten zážitek uchoval, ale musel jsem, přijeli tchán s tchyní, a měl jsem chuť toho režiséra uškrtit. Dodnes lituji, že jsem na to šel, musíme být opatrní v tom, čemu se vystavíme,“ uznal Keitel.
Jaký je vlastně v roli diváka - stejně emotivní jako herec? „Vždyť vy odpověď znáte. Ale kdybychom šli na tu skleničku, celou dobu bychom se spolu smáli a věděla byste to ještě líp,“ sliboval nositel karlovarské čestné ceny a jeden z prvních aktérů festivalových znělek, který se zítra zúčastní zakončení festivalu.
