Takový je Jan 69, osmiminutový výkřik, jejž zítra uvede ČT 1, po letech náhodně objevený dokument z pohřbu Jana Palacha. Mrazí od prvé vteřiny, útočí beze slova, hudbou, střihem, černobílým obrazem postihujícím náladu doby.
V zástupech lidí, kteří se jdou poklonit památce upáleného studenta, je majestát, na jejich tvářích slzy a v očích jako by se jim už zrcadlilo vědomí těch příštích dvaceti let svěšených hlav.
Jen osm minut, stará kopie - a účinkuje stokrát víc než dnešní žvanivá publicistika. Stanislav Milota právem nechce původní materiál, jehož se našlo na 1500 metrů, poskytnout k „vestřihávání“ svých záběrů do jiných dokumentů. Jen ve strohém celku jako Jan 69 je étos, důstojnost i strach. Co asi pocítí ti, kdo se u Palachovy rakve uvidí - poprvé, po čtyřiatřiceti letech?
Sedmidílná Ztracená duše národa se v pondělí a ve čtvrtek uzavře posledními částmi; v tichosti. Úvodní epizody cyklu o zločinech komunismu sledovalo na ČT 2 zhruba půl milionu lidí. Divák se nerad nechává rozdírat a sama chápavá ČT 1 mu ve stejném čase nabízí útěk k seriálovým rekům. Přitom praví hrdinové mluví ve Ztracené duši věcně, plynně, přesně. Bez nenávisti, málem jako by se omlouvali.
V pondělní Ztrátě víry třeba muž, který svou dcerku viděl jako tříletou - a pak až v jejích pětadvaceti. Žena přiznávající, že jí ve vězení pomohla osobní pýcha víc než víra, neboť „nemůžete vnucovat odpuštění někomu, kdo je hrdý na to, co dělá“.
Nebo ve čtvrteční Ztrátě kontinuity, pod jejímž uhlazeným názvem se tají tresty smrti, lidé žijící půl století poslední chvilkou strávenou se svými blízkými. Vdova, která nesměla manželovi ani podat ruku. Bratr, kterému starší sourozenec při loučení stačil zašeptat „Byl jsem bit“, ale usmíval se. Syn, který měl „to štěstí“, že otce před jeho popravou vídal denně, na dálku; byli v témže vězení. To je retro hodné ČT, a ne Hvězdy, které nehasnou.
Pořad Echo Febiofestu, toť nejnovější paradox - nevysílá ho ČT, nýbrž Prima. ČT má sice k filmové přehlídce nejblíže z podstaty veřejné služby i jako výrobce filmů a dokumentů; navíc má na Febiofestu sekci vlastní tvorby. Ale televizí, která poskytne akci - nepřímo tedy i propagaci ČT - od čtvrtka každý večer prostor v hlavním čase, je komerční Prima. Podobně už ČT přišla o spolupráci se zlínským dětským festivalem, a pokud si odradí i Karlovarské, bude jako strážkyně filmové osvěty k smíchu.
