Což tu neplatí. Rádoby šokující historka, jež si hrdě říká "české Pulp Fiction - Historky z podsvětí", nese ve skutečnosti jednu velkou, okatou a únavnou schválnost.
Její reklamní slogan klade dráždivé otázky: "Co se stane, když se třináctiletý kluk zamiluje do své spolužačky? Co se stane, když se jeho matka, kazatelka křesťanského sboru, vášnivě zamiluje do osoby, které zachránila život? Co se stane, když se jeho otec, profesionální zabiják, zamiluje do atraktivní manželky skotského gangstera?"
Odpověď zní: Nestane se nic. A to přesto, že syn svou nezletilou spolužačku přivede do jiného stavu, matka propadne vražedné lesbické vášni a z otce se vyklube veterán KFOR z Bosny.
Film zjevně počítal s nadsázkou, ale protože její styl jasně nestanovil a neurčil ani hercům, ve výsledku není téměř znát - počínaje mramorovým prologem Ondřeje Vetchého o světové potřebě řádu, jenž však schází hlavně filmu. Následuje "průlet" rodinným zázemím obou klukovských hrdinů, kde dlouhé popisy postav ještě násobí vypravěčský komentář.
Jaké jsou? Bez výjimky výstřední, obhroublé, sexuálně neukojené a zralé pro blázinec. Pouze Jiří Mádl má ve své roli "papíry na hlavu" přímo přiznané, pohříchu jeho hrdina z děje zmizí neznámo proč a kam, podobně jako další figurky i motivy.
Ve třech kapitolách, ze tří různých pohledů tří osob a s pomocí děleného obrazu se vypráví třikrát víceméně totéž. Světácky se tvářící metoda však už dávno není novinkou ani v českém filmu a spíše zdržuje, nemá-li opodstatnění. Proč umělé zápletky znovu opakovat, proč je nastavovat hudebními klipy a proč dělit, ba občas zpomalovat obraz na plátně, jestliže se v žádném "okénku" beztak nic zásadního neděje?
Navenek snaživě "cool", vnitřně bezobsažná hříčka zkrátka místo přívalu smíchu vzdouvá plíživé tsunami nudy. Člověk je nakonec vděčný za jeden vtip s Greenpeace, jednu originální scénu porodu mezi pistolemi a dva prvky čistě spikleneckého humoru, jimiž si režisér vyřizuje osobní účty.
Epizodka producentky pornofilmů odkazuje k Bystroňově zkušenosti, kdy byl odvolán z režie snímku Post coitum, a karikatura homosexuálního kritika, který je ve filmu zálibně popraven, zas připomene, že režisér kdysi fyzicky napadl jednoho novináře kvůli své prvotině Cabriolet. Kam se na Bystroně, rázného "čističe kritiků", hrabe Michal Viewegh!
Navzdory neradostným vyhlídkám na krvavou odvetu však nelze smlčet tři tvrdé pravdy. Že film tak okázale "jiný" ještě nemusí automaticky znamenat film dobrý, že hledat v něm satiru na stav společnosti vyžaduje stejně krkolomnou snahu jako zavazovat si tkaničky vstoje na hlavě a že hra na statečné proroky uměleckého undergroundu pro jedno sprosté slovo v názvu je dětinská.
Po hlavě do prdele
ČR, scénář a režie Marcel Bystroň, hrají Nella Boudová, Ondřej Vetchý, Veronika Žilková, 89 minut.
Hodnocení MF DNES: 10%
