Nicméně v ČT se objevily věci ještě neuvěřitelnější než samopaly stloukané podomácku a volně prodávané za babku - třeba hrdinové filmu Ani svatí, ani andělé, kteří si na prvním rande sdělovali, že "mamba se nezabývá otázkou presumpce neviny". Ne že by snad neměli pravdu, ale šiřitelé takových pravd se mohou vyskytovat právě jen v umělohmotných příbězích z Kavčích hor - a snad ještě v intelektuálském skanzenu.
Film Viktora Polesného podle scénáře Ivana Klímy měl všechny znaky morality, která - řečeno jazykem úvodníků - chce postihnout "veškeré palčivé problémy dneška". Nedošlo snad jen na Temelín, ale jinak jsme tu měli rodinu po rozvodu, matku s mladým milencem, otce před smrtí, politická traumata minulosti, generační střet a navrch drogovou mládež, která ve venkovské léčebně vesele pobíhala mezi husami a telátky za zvuků optimistické hudby. Kdo neodpadl v téhle chvíli, dočkal se smíření ve stylu "už to chápu a budu se snažit" - "já se taky budu snažit"... Zkrátka všichni se budeme víc snažit, sláva!
Prima se taky snažila; bohužel. Před časem přišla s Minishow, kašírovaným pořadem, kde děti pouze napodobovaly na playback tanečky svých zpěváckých idolů. Zdálo se, že ten pokus rozumně sama stáhla. Ale den se nemá chválit před večerem: Minishow se vrátila! Pravda, s lepší moderací, s lepší dekorací, s lepší stavbou, neboť děti tu vystupují i v "civilu" coby průvodci svými rodinami. Jenže podstata zůstává táž: nalíčené, načesané a okostýmované princezničky samy nic nevytvářejí, jen se nechávají dospělými utvrzovat v iluzi, že ke vstupence do síně slávy pop-music stačí předstírání. Vždyť si hrají, neviňátka, a jsou tak roztomilá, ohradí se rozněžnělý divák - ale kde jsou děti, které opravdu něco umějí? Nebo se staneme národem imitátorů?
Z Minishow dýchla trocha smutku, ovšem Nova umí sáhnout až na dno. Ještě že svou erotickou nálož jednoho večera stupňovala: od komunální nudy v Playgirls přes spotřební účelovost Počasíčka až k holé nevěřícnosti v Peříčku, kam nejen manžel, ale i syn zralé striptérky-amatérky přišli odvážnou maminku podpořit. A líčili, jak se jim její minulé televizní svlékání líbilo, jak se rozešli s úzkoprsými přáteli a našli si nové, lepší... Podle jedné teorie se svět dělí na lidi, kteří se už v televizi objevili, a na ty, kteří po tom zatím jen touží - a udělají pro to cokoli. Pevně doufám, že v té druhé skupině už zbývá jen pět šest čekatelů: ať to máme aspoň rychle za sebou.
Film Viktora Polesného podle scénáře Ivana Klímy měl všechny znaky morality, která - řečeno jazykem úvodníků - chce postihnout "veškeré palčivé problémy dneška". Nedošlo snad jen na Temelín, ale jinak jsme tu měli rodinu po rozvodu, matku s mladým milencem, otce před smrtí, politická traumata minulosti, generační střet a navrch drogovou mládež, která ve venkovské léčebně vesele pobíhala mezi husami a telátky za zvuků optimistické hudby. Kdo neodpadl v téhle chvíli, dočkal se smíření ve stylu "už to chápu a budu se snažit" - "já se taky budu snažit"... Zkrátka všichni se budeme víc snažit, sláva!
Prima se taky snažila; bohužel. Před časem přišla s Minishow, kašírovaným pořadem, kde děti pouze napodobovaly na playback tanečky svých zpěváckých idolů. Zdálo se, že ten pokus rozumně sama stáhla. Ale den se nemá chválit před večerem: Minishow se vrátila! Pravda, s lepší moderací, s lepší dekorací, s lepší stavbou, neboť děti tu vystupují i v "civilu" coby průvodci svými rodinami. Jenže podstata zůstává táž: nalíčené, načesané a okostýmované princezničky samy nic nevytvářejí, jen se nechávají dospělými utvrzovat v iluzi, že ke vstupence do síně slávy pop-music stačí předstírání. Vždyť si hrají, neviňátka, a jsou tak roztomilá, ohradí se rozněžnělý divák - ale kde jsou děti, které opravdu něco umějí? Nebo se staneme národem imitátorů?
Z Minishow dýchla trocha smutku, ovšem Nova umí sáhnout až na dno. Ještě že svou erotickou nálož jednoho večera stupňovala: od komunální nudy v Playgirls přes spotřební účelovost Počasíčka až k holé nevěřícnosti v Peříčku, kam nejen manžel, ale i syn zralé striptérky-amatérky přišli odvážnou maminku podpořit. A líčili, jak se jim její minulé televizní svlékání líbilo, jak se rozešli s úzkoprsými přáteli a našli si nové, lepší... Podle jedné teorie se svět dělí na lidi, kteří se už v televizi objevili, a na ty, kteří po tom zatím jen touží - a udělají pro to cokoli. Pevně doufám, že v té druhé skupině už zbývá jen pět šest čekatelů: ať to máme aspoň rychle za sebou.
