Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když se citlivost Součkové srazila se silami zániku

aktualizováno 
- Nakladatelství Prostor pozvolna zpřístupňuje a pro veřejnost tím prakticky objevuje dílo Milady Součkové (1899-1983). Ve dnech, kdy uplynulo šedesát let od vpádu nacistických vojsk do zdecimované a okleštěné republiky, uvedl Prostor III. svazek autorčiných spisů. Obsahuje tři texty vzniklé právě ve zlomových letech 1938 a 1939: báseň v próze KALADÝ, aneb: útočiště řeči, Svědectví (Deník z roku 1939) a básnickou skladbu Mluvící pásmo.

Autorčina umělecká senzitivnost, projevená v debutu, v prozaicko-básnickém proudu vědomí První písmena (1934) a v románové skladbě Amor a Psyché (1937), se na konci 30. let srazila s trýznivou realitou zániku republiky. Báseň v próze KALADÝ, aneb: útočiště řeči (vyšla jako soukromý tisk na podzim 1938), je tvořena čtyřiadvaceti naléhavými, ano i patetickými prosbami vznesenými vůči mateřštině. Součková tu s obavami předjímá příští zápas o samu existenci národa i jazyka: "...zapřísahám vás, slova mé mateřské řeči: v hodině nebezpečí ukryjte se do jména nepatrné vesnice!... Tam vás vaši nepřátelé nebudou hledat." Kaladý je starší jméno pro vesnici Koloděje nad Lužnicí, kam autorka často jezdívala.
Svědectví psala mezi 8. dubnem a 20. zářím 1939. Měla "úmysl zaznamenávat v tomto deníku současné události tak, jak se jeví v životě obyčejného člověka a spisovatele povoláním, jenž chce být dle své nejlepší vůle jejich tlumočníkem." Svědectí je vědomým dílem, jež chtělo a mělo být vydáno; ostatně Součková rukopis, za války dramaticky ukrývaný, v roce 1946 zaslala do literární soutěže nakladatelství Práce, kde ovšem z připravované knihy sešlo. V tu dobu autorka již pobývala ve Spojených státech (působila v diplomatických službách a po únoru 1948 se nevrátila); za oceánem pak skončil také rukopis, aniž se ona dožila jeho publikování.
Milada Součková byla v českém písemnictví mezi prvními, kdo formu deníku přijali nikoli jako vedlejší tvůrčí produkt, nýbrž jako záměrné a svéprávné dílo. Síly, které tehdejší konflikt vybudil, byly natolik nedozírné, že jedinec se stal snadno zašlápnutelným stéblem a mnohému nebyl schopen porozumět. "Prostému člověku se zdá, že ho vše opustilo," zapsala si Součková 27. srpna '39, zmatena německo-sovětským paktem. Dokumentovala své pocity i názory, zaznamenávala hovory jiných lidí, jejich vesměs plané naděje vyvolané šeptandou. Deníkové Svědectví je obranou individua, jeho nároku na vlastní, sice třeba naivní, bezradné, ale autentické, dodatečně nikým a ničím neupravované, "nevylepšované" mínění. Text i přes stylové a časové přeryvy působí vyváženě, je prost jakékoliv potřeby - u dnešních deníků tak smutně časté! - exhibovat, instalovat pisatele jako nepochybný středobod dění. Deníkové Svědectví jak faktem svého vzniku, tak tónem podání odpovídá pozici, již Součková v českém písemnictví 20. století zaujímá: nachází se v meziprostoru mezi "běžným", tradičním výrazem a experimentující alternativou. Autorku vedla její specifická osobní senzibilita, oscilující mezi jemnocitným i ustrnulým dědictvím měšťanské kultury a zcela moderní vybaveností k vícedimenzionální, "absolutní" registraci přítomného okamžiku. Jak z odstupu vidíme lépe, Součková hrála svůj part takřka v prvním šiku evropských literárních hledačů; avšak v opačném, tradicionalistickém směru byla tažena koulí středoevropské, asi přesněji české střední cesty, jež nechce nic vyhrocovat, zdráhá se jít do krajnosti.
Skladba Mluvící pásmo, napsaná v druhé půli roku 1939 a soukromě vydaná ještě před jeho koncem, je svrchovaným básnickým projevem této jedinečné tvůrčí symbiózy. Před literárními historiky stojí nyní úkol vřadit Mluvící pásmo do české poezie XX. století. Odstartoval-li Apollinaire v roce 1912 svým Pásmem nové básnictví v jeho výrazu i obsahu, a našel-li u nás záhy inspirované následovníky v Nezvalovi (Edison, Signál času) či Bieblovi (Nový Ikaros), Součková této polyfonní formy, jež básníkovi umožňuje uchopit moderní svět, využívá k obhajování, stvrzování základů evropské kultury, na něž moderní doba zapomněla, zradila je, a musí přijít "nový únos", jenž rozmnoží, nikoli popře "velké dědictví". Druhá světová válka však naopak roztříštila toužebnou jednotu Evropy, a snad proto Součková raději prožila druhou polovinu života ve Spojených státech.
Suda & Štencl, editorská dvojice Díla Milady Součkové, dluží jedno vysvětlení: proč titulní strana svazku nese pod názvy děl dataci "(1938-1940)", když v ediční poznámce se o čtyřicátém roce ani slovem nezmiňují.

Milada Součková: KALADÝ, aneb: útočiště řeči. Svědectví (Deník z roku 1939). Mluvící pásmo. III. svazek Díla Milady Součkové. Prostor, Praha 1998 (vyšlo 1999). Edičně připravili Kristián Suda a Richard Štencl, 224 stran, náklad neuveden, cena 229 korun.

Autor:



Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Vietnamci jsou někdy maloměšťáci a pokrytci, řekla Špetlíková Za scénou

Herečka Ha Thanh Špetlíková v kulturním magazínu Za scénou

Do kin vstupuje film Miss Hanoi, ve kterém hlavní roli začínající vietnamské policistky ztvárnila Ha Thanh Špetlíková....

Další z rubriky

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

RECENZE: Neklidný zadek mě pálí. Texty Haškova kumpána jsou bezprostřední

Spisovatelé Jaroslav Hašek (vlevo) a Zdeněk Matěj Kuděj na výletě v roce 1914....

Zatímco Jaroslava Haška zná díky Švejkovi celý svět, jeho někdejší kumpáni z hospody takové štěstí nemají.

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz