Na první pohled Königova kniha upoutá svým formátem, který autor zvolil záměrně. Podlouhlý obdélníkový tvar totiž nejlépe slouží takzvanému flipbooku – knize, která při rychlém listování vytváří iluzi animace.
Jak už název napovídá, na jednotlivých stranách neožívá nic jiného než obraz muže s lahví v ruce, která se pravidelně pohybuje na trajektorii od jeho úst ke stolu a zpátky. Provedení ilustrace je ledabylé, pro záměr knihy ale naprosto trefně a dost pravděpodobně i záměrně zvolené.
Povedeně působí i typografické hříčky, které si König vymyslel. Ať už jde o parafráze na opilecké esemesky, ve kterých se autoři dopouští plejády často vtipných překlepů, nebo o záměrné zvětšování, rozmazávání, překlápění textu, které má simulovat oči ošálené několika promile. Formálně je tedy kniha promyšlená a nápaditě řešená. Na českém trhu v tomto ohledu moc konkurenci nemá.
Obsah pokulhává za formátem
Kámen úrazu přichází ve chvíli, kdy se čtenář začne pídit po obsahu. Co je účelem Königovy knihy? Ještě před otevřením Když piješ... se zásluhou anotace může zdát, že čtenáře čeká krátké, zábavné počtení o tom, jak všichni pijeme a je to v pořádku.
Když piješ...Jakub König Plus, 2017, 160 stran |
Po přečtení několika prvních stránek je však jasné, že autor míří někam jinam. Chce pobavit, ale zároveň upozorňuje, že lahev před mladíkem na stole není úplně v pořádku. A v polovině knihy se dostane k tomu, že alkohol je vlastně to nejhorší, co nás může v životě potkat. A zákonitě skončil až tím nejhorším – zmizením naší existence.
Dá se těžko říct, co přesně myslí nakladatelství Plus lákadlem: „Užij si příběh Když piješ... po svém“, když spíš než prožitek kniha obsahem přináší mravokárné sdělení o tom, co už dávno víme – že alkohol může škodit. Ano, může, ale s trochou dovednosti nemusí.
A pokud ji autor vytvořil jen proto, aby to připomněl sám sobě, postrádá její vydání smysl.
