Dneska už může vydat knihu úplně každý a složenou úplně ze všeho. I za první republiky panovala publikační svoboda a existovala spousta kuriózních tisků, ale věci byly usazeny v jiném řádu. Těžko si představit, že by tehdy rektor výtvarné akademie pravidelně publikoval glosy v týdeníku, který lze označit za kultivovaný bulvár, a během publikování by rozehrál osobní politickou hru. Umělec a pedagog Milan Knížák, neúspěšný senátorský kandidát za ODS, právě toto v Reflexu dělá. Prostoupení společnosti masmédii se projevuje i v těchto detailech. Ale přijde-li dnes někomu Knížákovo jednání jako krajní či v budoucnu nepřípustné, nutno takovou domněnku zpochybnit. Říkáme, že dnes možné je vše, aniž totiž netušíme, co ono "vše" může znamenat v budoucnu, kdy medializace bude daleko totálnější. Takže berme s klidem fakt, že publikace Panoptikum Milana Knížáka vyšla v čase vrcholící předvolební senátorské kampaně - spolu s autorovou pro změnu teoretizující knihou Jeden z možných postojů, jak být s uměním.
Na obálce Panoptika stojí Sloupky z Reflexu 1995-98, v tiráži sloupky pro časopis Reflex z let 1995-98. Tak především: nejde o sloupky, nýbrž o glosy, což žánrově není totéž. A pravdu má jen tiráž: glosy byly psány pro Reflex; nejsou z Reflexu, neboť u řady glos stojí poznámka "neotištěno". Nikde se však nedočteme, proč nebyly otištěny. Vrátil je autorovi časopis? Jsou to pokusy, které nakonec Reflexu ani nenabídl? Pravidla spolupráce měla být připojena, protože by zpřesnila představu o zásadách Knížáka i Reflexu. Některé glosy s poznámkou "neotištěno" jsou ty z nejslabších - když si Knížák nadmutě čechrá peří či ruku mu vede vztek. Jenže jiné "neotištěné" glosy patří k těm nejlepším - například o Karlu Gottovi, který na hradní recepci "tlačivě čekal", aby "mohl pak, zlomen v pase a omotán koktavou angličtinou, potřást rukou britské královně". Jsou to ty glosy, v nichž Knížák sarkasticky pozoruje, sází na stůl fakta nebo ostré soudy, ne kýčovité výkřiky typu "Tomu nemohu věřit!" či účelové "odezdikezdismy", které v jiné glose suše popře. Tradičně nepořádná je redakční práce Votobie (odpovědný redaktor neuveden): v jedné glose se mluví o poslanci Vagnerovi i Wagnerovi, Knížák spílá Jiřímu Rumlovi, ačkoliv má na mysli jeho syna Jana, jedna a tatáž glosa se v knize nachází dvakrát, nejprve s poznámkou "neotištěno", pak s údajem o otištění (Reflex, 39/98) atd. atp.
Jaký vůbec může a má být smysl knižního Panoptika? Posloužilo jen jako předvolební reklamní předmět a je určeno členům Knížákova pomyslného fan klubu, kteří také nesnášejí Zemana, Unii svobody, levici, kryptokomunisty a už málo si váží Havla? Nikoli. Sebrané "drzosti" jsou určeny právě těm, kteří Milana Knížáka takzvaně nemohou. Protože ať si o něm myslíte cokoliv, jisté je, že vás donutí zpřesnit a vyhrotit váš vlastní postoj.
Panoptikum Milana Knížáka. Sloupky pro časopis Reflex z let 1995-98. Ilustrace v textu autor. Votobia Praha, Praha-Olomouc 1998, 160 stran, náklad a cena neuvedeny.
