Anotace ani doprovodný esej k české premiéře čínské Američanky Maxine Hong Kingstonové raději příliš nezdůrazňují, že si její román Válečnice stáhl pod křídla zámořský feminismus. Jde tu totiž v prvé řadě o feminismus literární a o feminismus minorit - jenže nepoučený našinec si tento importovaný termín stereotypně spojuje toliko s harašením a uřezáváním patriarchálních apendixů či "šovinistických" penisů, takže renomé knihy by mohlo utrpět. Dost možná editoři provedli mazaný tah, díky němuž publiku neunikne výsostný text o novosvětských peripetiích ženské linie autorčina rodu, pozorující prvotní a niterný konflikt "mladých" amerických etnik. Konflikt zakladatelské generace s prvním pokolením, které se již asimiluje, a v něm střet odpovědnosti za tradici s logickou touhou zařadit se do sociálního pavouka náhradní vlasti - leč s neméně logickými pocity viny za to, že jsem odrodilec a že nepatřím tam ani tam. Nejlépe řečeno, onen spor nabývá v současné americké etnické próze spíše podoby hádky matek s dcerami - a opožděná česká reflexe této tvarově i obsahově svébytné literární entity naštěstí stihla nástup ženského vidění zachytit. Ze zoufalých žalob Afroameričanky Morrisonové, z výšivek indiánských míšenek Erdrichové a Silkové a nyní ze zbeletrizované zkušenosti Kingstonové vyplývá, jak slabou pozici má žena v emocionálním vakuu menšinového prostředí - jak se hrdinky nejprve musí důkladně usebrat a vůbec zahájit proces sebeidentifikace, kterým příslušnice většinové společnosti kráčejí nejméně jedno století. Jenže tohle přehodnocování se realizuje v zatuchlé atmosféře, která tyto kurážné postavy trestá už za to, že se nestaly syny, a později je nazve "hloupými, protože moc čtou". A tak se musí utíkat k dávným mýtům: spisovatelka, jež si prošla dětským peklem rodinné prádelny v usmolené čínské čtvrti, našla takovou oporu v bestiáři čínských legend, kde pro sebe shledala přijatelný modus v podobě drakonické bojovnice Fa Mu-lan. Oproti své čínskoamerické kolegyni a kalifornské sourodačce Amy Tanové, která se u nás na počátku desetiletí představila dvěma romány, Kingstonová nepotřebuje složité formální rámce, aby přitáhla pozornost kosmopolitní éry. Její proměnlivý styl balancuje mezi fikcí a faktickým vyjádřením. Je moderně řečeno "textuální", a dokáže tedy pojmout jak anglosaský typ novinového rozhovoru s matkou, tak klasicky povídkově strukturovanou figuru tragikomické tety; muži tu pouze statují jako nezbytná příčina věcí vpovzdáli, jelikož jim autorka vyhradila obdobně stavěnou pozdější prózu. Nicméně zjištění, že za tuto hybridní koncepci kniha získala roku 1976 veleváženou prémii The National Book Critics Circle Award v kategorii non-fiction, dokumentuje spíše severoamerickou posedlost "pravdou silnější než báseň". Vždyť to už by zdejší beletrista nemohl napsat nic, co se alespoň částečně nedotýká skutečnosti. Další autorčinu doménu představuje využití zděděné obřadnosti - zejména zachycení démonizované reality, kterou podle tradičních čínských představ zabydleli zlí duchové jinakosti a jež se budoucím pokolením nesmlouvavě předává bez ohledu na to, co mladí cítí a nač se chtějí zeptat. Má se tak dít proto, aby byl "udržen rytmus země, moře, nebe a čínského jazyka". A přes to všechno dovede asimilovaná intelektuálka mateřštinu svých rodičů od základu prožít a najít v součtu obou kultur výmluvná srovnání, když třeba vedle sebe postaví hrdost anglické litery "I" pro slovo "já" s týmž čínským ideogramem nesoucím význam podřízenosti, neřkuli otroctví. Na rozdíl od předků si totiž dokáže připustit, že okolní svět se skládá z masa a kostí. A že vzdor etnické mnohohlasnosti je zeměpisně stále jenom jeden a patří všem, ať už v něm kořalkou impregnovaní "domorodí Američané" nadále vidí Želví ostrov, "afričtí Američané" Velkou Nespravedlnost a zástup "asijských Američanů" Zlatou horu, při jejímž okutávání nutno řádně se ohánět.
Maxine Hong Kingstonová: Válečnice - Vzpomínky na dětství mezi duchy. Přeložili Marcel Arbeit a Eva Vaccová, doslov Marcel Arbeit. Mladá fronta, Praha 1998. 248 stran, náklad a cena neuvedeny.
