Když nám někdo přijde na chuť, tak navždy

  • 1
V pražském Sky klubu Brumlovka dnes večer vystoupí newyorská pětice Dream Theater, nejvýraznější představitelé takzvaného progresivního rocku. Nálepka progresivní rock je přisuzována hudbě kombinující prvky art rocku sedmdesátých let a heavy metalu; v případě Dream Theater, kapely existující od roku 1985, je však zjednodušující.

Ostatně klávesista Jordan Rudess říká: „Už jsme se s tím označením smířili, ale raději bychom byli považováni jednoduše za rockovou kapelu. Chápeme, že takové označení je obecné a téměř nic neříkající, jenže když se o nás napíše, že hrajeme něco mezi Genesis, Yes, Metallikou a Iron Maiden, není to o moc přesnější. Naše muzika obsahuje mnoho dalších vlivů: jazz, klasiku, indickou či řeckou hudbu. Přesně to by měla progresivní kapela dělat: nenechat se omezovat nesmyslným dělením na žánry.“

Kritika občas Dream Theater vyčítá, že využití některých hudebních zdrojů svědčí o nedostatku vlastních nápadů. Rudess bez rozpaků přiznává, že v kapele se inspiraci meze nekladou: „Samozřejmě, že občas někoho vykrademe. Žádný muzikant, který poslouchá i jinou hudbu než jen tu svou, se tomu neubrání. My to dokonce někdy děláme vědomě. Třeba si řekneme, že vymyslíme skladbu, která bude znít jako Emmerson, Lake & Palmer. Vzdáváme tím hold svým hudebním oblíbencům.“

Dream Theater si udržují neobyčejně věrné publikum. Mohou si tak dovolit jisté mechanismy hudebního průmyslu ignorovat, což by u řady jiných umělců znamenalo smrtelný komerční propad. V lednu letošního roku například vydali dvojalbum Six Degrees Of Inner Turbulence, jehož druhá polovina obsahuje jedinou, 42 minut dlouhou titulní kompozici. „Mezi naše příznivce patří lidé vyhledávající náročnější hudbu, než je ta, kterou prezentují komerční rádia,“ říká Rudess. „Pop je namířen na lidi s průměrnou inteligencí.“ Klávesista tvrdí, že kdo jednou objeví Dream Theater, zůstane téhle kapele oddaný.

Během letošního koncertního turné vybírají Dream Theater ze svého bohatého repertoáru každý večer jiné skladby, takže se tuzemští příznivci mohou jen dohadovat, co naživo uslyší. „Náš bubeník Mike Portnoy je posedlý sestavováním playlistů,“ vypráví Rudess. „Na každý koncert vybírá písničky podle jakýchsi složitých harmonogramů, kterým nikdo nerozumí. Dělá to naprosto dokonale, takže mu neoponujeme.“ Návštěvník pražského vystoupení má tak jedinou jistotu: na všech koncertech Dream Theater odehrají zmiňovanou dvaačtyřicetiminutovou kompozici z posledního alba.

Kapela prý doufá, že tato návštěva Prahy proběhne o něco příjemněji než ta minulá. „Přijeli jsme ráno autobusem, a když jsme se dívali z okna, byli jsme nadšeni, v jakém nádherném městě jsme se ocitli. Jenže pak nás zavezli do hotelu, který stál uprostřed betonu, a kde nic tu nic. Hned po koncertě jsme museli pokračovat zase dál, takže se těšíme, že nám to snad tentokrát vyjde lépe,“ doufá klávesista Jordan Rudess.

Portrét členů americké metalové formace Dream Theater.

Členové americké metalové skupiny Dream Theater.

Člen skupiny Dream Theater během koncertního vystoupení.