Do bitvy o Českého lva za nejlepší dokument roku se špátovské pásmo nehodí. Sice prošlo podle pravidel distribucí, jenže jde o díla staršího data, než určují podmínky.
Šance na zvláštní ocenění
Kina hostila snímky ze šedesátých až devadesátých let: dokument o pobytu Luise Armstronga v Praze Hallo Satchmo, portréty vesničanek smířených se smrtí Respice finem, hudební Variace na téma Gustava Mahlera, sportovní Atletické variace a film podle fotografií Jindřicha Štreita Mezi světlem a tmou.
Existuje však jiná možnost. Česká filmová a televizní akademie má právo, nikoli povinnost vyhlásit i cenu za nejlepší audiovizuální počin roku, která náleží "významnému dílu, projektu či jednotlivci z oblasti audiovize".
Poprvé – a zároveň naposledy – byla trofej udělená v roce 1995, shodou okolností také dokumentaristům za cyklus Zač jsme bojovali. Je totiž třeba, aby někdo z akademie podal návrh, o němž se následně hlasuje. A právě to se letos zase stalo.
"Odvolával jsem se na stanovy a žádal, ať tam pošlou všechno, co kdo navrhne, takže do hlasování šlo včetně Špátovy kolekce deset tipů," říká producent projektu Richard Němec.
"Akademici hlasují až do pondělka a cena bude udělena pouze v případě, bude-li jich hlasovat více než polovina," dodává.
Staronové Špátovy dokumenty, na jejichž restaurování se podílela i jeho dcera Olga Špátová, její bratr Jakub Sommer a jejich matka Olga Sommerová – všichni tři filmaři, nadchly diváky při své premiéře na loňském karlovarském festivalu; DVD se prodalo už na dva a půl tisíce kusů.
"Pro tu radost stojí za to věnovat se podobným projektům," říká Němec, který věří, že si Špátova odkazu všimne i akademie. Finále Českých lvů se koná 6. března.
