Trenér ze Svojetic potřebuje povzbudit svůj fotbalový tým, kterému hrozí pád z třetí ligy; domluví proto přátelské utkání s tabulkově slabšími soupeři ze Středokluk, kterému předchází bujará oslava. Na hřiště jdou s kocovinou – a kdo vyhraje? Pokračování příště.
První díl dokumentární série dokládá, že i báječný nápad může skončit polovičatě, pokud se musí spoléhat na realitu, která vypadá zblízka barvitěji nežli na obrazovce.
Zvláště když místo profesionálních herců, kteří umějí ztvárnit vyhraněné „týpky“, se amatéři přivykající postupně blízkosti kamery do vlastních „rolí“ zbytečně stylizují.
Je to milé, ale stereotypní, než dokument všechny představí. Od svérázného svojetického trenéra po rodinnou sestavu kapitána tamního mužstva, ovšem také jejich družky, manželky, rodiče, děti, domácnosti. Než vůbec dojde na fotbal, střídají se mluvící hlavy sdělující opakovaně skoro totéž – Radši bych, kdyby se držel víc doma, ale zase mohl mít i horší koníčky než fotbal.
Řečnění při přestávce
Navíc se přidává domácí kletba prvních dílů, které nezačínají zásadní událostí, nýbrž ji krok za krokem připravují. V daném případě se chystá hospodská sešlost, tedy prase, transparent, kapela; dámy se malují, pánové ladí u piva strategii zítřejšího zápasu, účastníci venkovské zábavy rozpačitě předstírají, že kameru nevidí. Má to příjemný kolorit, ale pouze z něj se humor nezrodí; to je důvod, proč byl Okresní přebor zábavnější než skutečnost.
Kdo neskáče, není ČechČesko, 2014, 7x40 min režie: Juraj Šajmovič |
Příští epizody se třeba víc „odbrzdí“, ale moc to nepomůže, jestliže si ponechají nejzbytečnější zátěž, totiž průvodní „sporťácký“ komentář spojující řečnické otázky s obnošenými pravdami o fotbalovém srdci. Silně připomíná bezobsažné řečnění, když při sportovním přenosu vypukne reklamní přestávka.
