Bohužel taky svého druhu jediná.
Patřit Anděl Páně komerční televizi, už po úspěchu v kinech by se točil druhý díl. ČT však dává přednost výrobě pohádek "od kusu" pro čistě televizní využití.
I letos takové novinky nabídla, a jestliže byly o chlup lepší než jindy, byl to chlup vzešlý jen z vynalézavosti režisérů, kteří vymýšleli alespoň žánrové obměny, když už neměli jedinečné scénáře.
Milenci a houby
Klasický příběh O Šípkové Růžence dostal kromě bohatšího děje básnickou podobu. Verše příjemně plynuly, třebaže Jiří Žáček umí lepší rýmovačky než "ach – strach", ale hlavně ústřední pár byl konečně opravdu mladičký, svěží jako milenci z Verony.
Ji zdobil půvab, jeho rošťácký šarm, ve finále se dokonce schylovalo k dramatickému souboji, který se bohužel nekonal, naopak zbytečně zdržoval vypravěč.
Ten ostatně vypomáhal i Tajemství Lesní země, ovšem zde již zcela marně. Zmatený příběh o pitvořících se houbách připomínal školní cvičení, kde se pro jistotu slovy zopakuje "král bloudí", kdyby to vyplašený divák z obrazu nepoznal.
Režisér Václav Křístek přitom kouzlil, seč se dalo: zkusil thriller nad propastí, chůzi vzduchem, erotiku dívčí košilky – ale obsah zachránit nemohl.
Navenek výpravné, leč dějově i stylově nezapamatovatelné Tajemství Lesní země zanechalo jediné tajemství: proč vůbec vzniklo.
Z visegrádsky holubářské pohádky Poslední kouzlo se režisér Ondřej Kepka snažil vyčarovat muzikál, byť nedůsledně: písniček bylo málo a vyloženě zpěvný hit žádný.
Žertovalo se tu slovenštinou i maďarštinou, potěšily taneční kousky či trikový let v bublině, ale zápletka opět nestála za všechnu tu námahu.
Radosti jen malé
Vřesový trůn, jejž režisér Tomáš Krejčí přiblížil žánru detektivky, šířil radost spíše spikleneckou. Milovníci seriálu Redakce tu objevili jeho herecké hrdiny i stopový humor, ctitelé Stevena Spielberga zase nenápadný hold jeho fantazii ve výjevech za okny.
Jenže malé radosti se skrývaly v druhém plánu a veškeré nápady sloužily nicotné upovídané "kauze" o krádeži zlatého dudlíku.
Ještě víc řečí, zato zcela bez parády, nadělala ryze studiová pohádka Až kohout snese vejce. Její uspávací účinky násobila změť odvozených prvků od hodného zahradníka po zlé rádce.
Probudily dva nevšední okamžiky: dobrý herec Martin Hofman a značně přerostlé mouchy.
Prostě nejsou autoři. Televize potřebují inzerát Kdo napíše originální vánoční pohádku? Zn.: Do roka. Jinak se utrápí režiséři i diváci.
Nejprvnější zprávy
Soutěž Království za nápad by vyhrál tvůrce Snowboarďáků Karel Janák – a přitom kratičkou Pastí na Ježíška plnil nudnou objednávku pro cyklus Eurovize.
Ukázku národních vánočních zvyků však obalil do důvtipné grotesky o krvelačných dětech s bezelstnýma očima a rodičích jak z reklamy. Měla nadsázku, vtip, napětí, poezii, a dokonce pointu! Tolik práce si další pořady nedaly.
Vánoční SuperStar, bez klání i poroty, zkoušela z hitu roku vytřískat poslední sladkobolné drobné a jen žerty Leoše Mareše jí vracely smysl.
Seriál Letiště učinil sympatický pokus o antivánoce, jenže nezakryl, že v něm ubývá letadel a že nebezpečně "telenovelatí".
Korunu svátkům nasadil boj televizí o "nejprvnější" zprávy vysílané svorně od sedmi večer, na něž kolovrátkově lákaly Prima i ČT. Sebepropagace přinejmenším nesváteční a nevkusná.
