Možná, že přišla opravdu správná chvíle se zeptat, kdo porazí Lucii Bílou.
V Českém slavíku, kde lidé ze setrvačnosti hlasují pro jedna a táž jména, stále ještě vyhrává, ale v Andělech, v nichž hlasují odborníci nebo takzvaní odborníci, se její nové album tolik nechytilo.
Jampadampa sice patří k nejprodávanějším, jenže obecně je chápáno jako zklamání. Ne že by bylo špatné, ale nesplnilo přehnané očekávání pětileté pauzy. To se nikdy neprojeví přímo na prodeji méně zdařilé desky - lidé si nekoupí až tu následující. Ani v rozhlasových žebříčcích se kromě famózně úspěšného hitu eSeMeS nijak zvlášť nedaří žádné její jiné nové skladbě.
Také její obraz ve společenských časopisech dostává divnou pachuť. Už to není ta sympatická opuštěná žena, která se svou novou láskou žije v malém domečku a zoufale touží po štěstí, ale rozmařilá zbohatlice, která staví dům za dvacet milionů a nabrkne si neznámého chlapa, který je prý zpěvák (nikdy nic nevydal) a předvádí se zatím jen urážkami kolegů z branže. Ale kdo na její místo?
Konec superhvězd
O konci éry superhvězd se diskutuje všude ve světě. Ty největší se zrodily v sedmdesátých a na začátku osmdesátých let. I nejmladší z nich - Madonna nebo George Michael - se dnes blíží k padesátce. Nové osobnosti sice často prodají víc desek, ale jejich životnost na výsluní popularity je kratší. Kdo si dnes vzpomene na New Kids On The Block nebo Spice Girls?
I když velké hvězdy stárnou, zůstávají neporazitelné. Důvod? Například nejsou od začátku kariéry tolik "vyhnané prášky", tedy agresivní reklamou a obrovskou publicitou. Píše se o nich i ve společenských časopisech, ale stále přitom existuje dojem, že si slávu zasloužily tvrdou prací. To neznamená, že by nové hvězdy Britney Spears nebo Christina Aguillera pracovaly méně nebo měly menší talent. Ale dělají se z nich bomby ještě dřív, než něčeho dosáhly, než přesvědčily, že jsou opravdu dobré.
Staří neodcházejí a noví na ně nemají. Do tohoto světa neporazitelných superhvězd patří také Karel Gott. I on je především chápán jako poctivý umělec, nebo nerespektujete-li ho jako umělce, tak alespoň jako poctivý řemeslník. Pracuj taky tak tvrdě a lidi nad vším ostatním přivřou oči!
A přesně do této pozice se dostala v druhé polovině devadesátých let i Lucie Bílá. Měla štěstí. Byla ve správný čas na správném místě. V sedmdesátých letech vznikalo ve světě tolik superhvězd také proto, že trh byl mnohem menší. Zdaleka nebyla taková konkurence.
Bílá se dostala v první polovině devadesátých let do podobného polistopadového vakua v Česku. Přesluhující generace pop-hvězd to tehdy zabalila. Mezi mladými interprety se nosilo nebýt hvězdou a tvářit se nekomerčně nebo nezávisle, přitom ve veřejnosti byl hlad po idolu, který by spojoval typ české předlistopadové pop-hvězdy s nekonformním stylem poloviny devadesátých let. A to tehdy Bílé vyšlo.
Usadit dnes do povědomí publika každou novou konkurentku stojí vydavatele nebo manažery mnohem větší peníze. Jenže těch zase tak moc u nás není. Ušetřit se dá určitou mediální koordinací, která tu dodnes existovala jen ve velmi chudičké podobě. Zájmy televize, vydavatele, manažerů, rádií a dalších součástí hudebního byznysu nesměřovaly vždy stejným směrem. Teprve budoucí česká superstar může těžit z trochu rozvinutější podoby koordinace.
Ale bude hned od začátku tak zajímavě rozporuplná, aby se neokoukala za pár měsíců? Zkuste si vzpomenout na posledních pět českých královen krásy. Zůstala některá z nich na delší dobu v srdcích veřejnosti?
Jiným trendem, který hraje ve prospěch Lucie Bílé, je decentralizace hudby. Přestává existovat univerzální hudební svět a místo něj samostatně žije řada speciálních oblastí, z nichž si může člověk vybrat svou hvězdu. Těch, kdo oslovují většinu obecenstva, je mnohem méně. Lucie Bílá k nim patří.
Má v sobě něco z šansonu, ale u nás je nejméně pět lepších šansoniérek. Má v sobě něco z rocku, ale najdeme jiných pět specialistek, rockových zpěvaček, které zvládnou svůj žánr lépe. Dokáže být i zpěvačkou pro teenagery, třebaže najdeme řadu těch, kdo je momentálně oslovují více. A tak bychom mohli pokračovat. Ale i když ani v jedné z těchto úzkých oblastí není Bílá první, dohromady se to nasčítá. V tom je další z jejích výhod. Neohrozitelnost pozice Lucie Bílé má na svědomí i její konkurence.
Nechme teď stranou hvězdy starší než ona. To je generace, která osloví mladší publikum jen v souvislosti s nějakou retro vlnou, jak se to stalo už málem zapomenuté Heleně Vondráčkové. I ta má své nejlepší daleko za sebou. Dokonce i oslavovaný comeback už bohužel skončil. Poslední album její návratové trilogie Hádej...! nepřineslo nic nového a je velkým zklamáním. Pouze opakovalo to, co jsme slyšeli na obou předchozích deskách, ale se slabšími skladbami. A se svým současným mediálním obrazem typu "když chytne stará stodola" už také žádné zázraky neudělá.
Má snad šanci někdo jiný z dávných let? Kdepak! Většina těchto zpěvaček je za zenitem uměleckým i společenským. Hvězdou rozměru Lucie Bílé může být jen ten, kdo dokáže oslovit jak dvacetileté, tak čtyřicetileté. A musí mít originální autorský tým, jako má Bílá.
Iveta Bartošová místo toho předělává do klip-klapové diskotékové polohy své staré hity. Machálková skončila své muzikálové období a hledá kudy kam. Rolincová, Basiková, Martinová? Co by se muselo stát, aby v popularitě předběhly Bílou! Snad jedině umřít, poznamenal by cynik.
Radůza si pojede po svém
Skupina Tataboys existuje deset let a je považována za alternativní. A nejednou vytvoří písničku, u které cítíme, že je potenciálním hitem. Dorostli jsme my běžní konzumenti hudby do jejich tvorby, nebo oni se časem přizpůsobili nám? Neřešme to, ten příklad je tu proto, aby ukázal, že i umělci z alternativní scény pohrdající spotřební hudbou do ní mohou s přibývajícími zkušenostmi nečekaně zasáhnout.
Představiteli domácí alternativní nebo skoro alternativní scény byli ještě před patnácti roky například Bára Basiková, Janek Ledecký, Ondřej Hejma a další. Když Lucie Bílá na začátku devadesátých let zpívala ve vynikajících, ale posluchačsky okrajových Soukupových dílech, jako je nedoceněná "baletní hudba" Checkmate nebo ve scénické kompozici na téma obrazů Hieronyma Bosche, nikdo nečekal, jak masově populární může za pár let být.
Nelze tedy vyloučit, že někdo z okrajů hudební scény, zpěvák chválený zatím jen snobskými kritiky nebo opravdovými znalci, může za pár let definitivně porazit Bílou. Jenže okruh takových lidí je dnes mnohem menší než dřív. Na této scéně se nedělá muzika kvůli slávě, ale protože autor má v sobě potřebu něco sdělit - bez ohledu na to, zda tím osloví milion nebo padesát lidí. To je případ dnes tolik omílané Radůzy. Ta si nejspíš dál pojede po svém, bude si dělat svou hudbu a bude jí přitom jedno, jestli dostane příští rok nějaké ocenění nebo ne.
Hvězdou 24 hodin denně
Být hvězdou znamená hrát svou roli 24 hodin denně. Na první pohled možná nic složitého. Obdiv, sláva. Ale najednou musí člověk dávat pozor, co si dá na party na talíř nebo aby nebyl moc viděn se skleničkou v ruce či s nějakým rozepnutým knoflíčkem. Musí být připraven číst o sobě polopravdy a zvykat si, že je obtěžován, kamkoli vkročí. Co víc, musí to přijímat s úsměvem. Mnohý končí s fobiemi.
Hezký příklad vyprávěl jeden český zpěvák starší generace: "Miluji přepálené párky ze stánků na Václavském náměstí, ale nemůžu si je nikdy dát, protože druhý den by si určitě všichni povídali, jak už jsem klesl hluboko, že se živím jen chlebem a hořčicí." Šanci porazit Lucii Bílou má jen ten, kdo o takové zásahy do soukromí stojí. Kdo bude také jako ona schopen, jak legenda vypráví, zavolat do Blesku, že dnes se koná její tajná svatba. Superhvězda musí umět dobře vycházet s bulvárem. Je to věc šikovnosti, ne žalob.
Lucie Bílá samozřejmě je porazitelná. Ale zatím není nikdo, kdo by ji vytlačil z prvního místa obliby národa. Někdo nechce, jiný na to nemá. Možná, že Lucie Bílá je na dlouhá léta poslední svého druhu. Česká hudební scéna se stále hustěji zalidňuje a po tom, když se znovu připojili slovenští umělci, je tu už skoro přeplněno. Alespoň v těch zásadních charakterových přihrádkách, které oslovují nejvíce lidí.
KDO NA JEJÍ MÍSTO?
(počet hvězdiček vyjadřuje pravděpodobnost, že vystřídá Lucii Bílou; nejméně je jedna, deset je Bílá)
Česká superstar
*********
(měsíc po vítězství)
Typická rychlokvaška, jíž nezbude než bojovat o udržení se na vrcholu popularity, kterou získá. Bude mít starosti přežít, natož útočit na pozici královny. V řadě zahraničních případů je taková vítězka už dávno zase znovu servírkou nebo úřednicí.
Lucie Vondráčková
*******
Osciluje mezi intelektuálkou a naivkou. Hudebně se jí už Bílou povedlo převálcovat v muzikálu Excalibur, bulvár ji má rád, ale chybějí důvody, proč o ní psát. Pečlivě si hlídá soukromí, a to nejde. Superhvězda musí umět otevřít národu někdy i dveře od záchodu.
Monika Absolonová
******
Zřejmě by určitou šanci dotáhnout se časem na Lucii Bílou měla. Jeden muzikálový hit však na slávu zatím nestačí a zbytek repertoáru je chudičký. Navíc je stále mediálně nevýrazná a nudná.
Radana Labajová
*****
Ze skupiny Holki by mohla docela snadno proniknout do vyšších pater hvězdné obliby. Stylizace do role "slečny mrchy", kterou by asi dokázala hrát, je v Česku pole neorané a u světového publika oblíbené. Ale Kateřině Brožové před ní se to nepovedlo.
Helena Vondráčková
****
Má své nejlepší (hudební i společenské) za sebou a k tomu špatný mediální obraz, který si spolu se svým manželem vytvořila sama. Žaloby na bulvární deník nic nevyřeší. Ale jí už také o nic nejde. Snad jen o přípravu na důstojný odchod ze scény.
Iveta Bartošová
****
Byla v mnohém předchůdkyní Bílé jako královny společenského popu. Kdysi jí uškodila "kauza Tříska" a ani poslední období, kdy ze sebe dělá sexuálního vampa, není šťastné. Nové desky? Nic moc. Na první místo se těžko vrátí, ale stále je schopna držet alespoň z dálky s Bílou krok.
Leona Machálková
***
Má v sobě něco chladného z Heleny Vondráčkové, navíc je z ní v poslední době nevýrazná mamina. Její desky měly dost sestupnou tendenci. Zdá se, že vůbec netrpí a nestrádá - o šťastných hvězdách se jen těžko píše.
Lenka Dusilová
**
Je zpěvačkou především pro ty, kdo nevyznávají bulvární popularitu a bubliny z estrád Novy. Tato skupina lidí si ji už dávno posadila na piedestal místo Lucie Bílé. Zato pro střední a starší generaci je Lenka příliš silné kafe.
Jana Fabiánová
**
Sympatická dívka, ale na superhvězdu zatím moc malá exhibicionistka. Dceru Nadi Urbánkové by v ní někdo asi marně hledal. Možná uvnitř nějaký sen o slávě dřímá, ale zatím jí jde pořád ještě hlavně o muziku.
Radůza
*
Novou Bílou nebude. To by se musela úplně přerodit. Vyznává jiné hodnoty než producírovat se na prvních stránkách společenských časopisů. Výsledky Andělů ji sice přecenily, to však neznamená, že není nadaná umělkyně. Ale vždy bude tvořit jen pro menšinu.
Tonya Graves
*
Zpěvačka z Monkey Business asi šanci nemá. Dodnes platí, že černoška na obálce časopisu znamená pokles prodeje. Ale kdo by před lety řekl, že žena, která o sobě říká, že je cigoška, bude idolem národa! Tahle by jim asi být nechtěla, ale aspoň za ten sen to stojí.
NEJVĚTŠÍ NEPŘÁTELÉ LUCIE BÍLÉ
* Čas
Lucie se pomalu okoukává. Popularita se nedá přikrmovat věčně.
* Stáří
Pro mladší a nastupující generaci je už stará. Přestává být symbolem kamarádky nebo starší sestry a stává se spíš trochu potřeštěnou mámou.
* Publikum
Včera tě milovalo, dneska tě smete. A hlavně, je stále náročnější. Když čeká pět let na novou desku, chce zázrak, který normální pozemšťan nemůže naplnit. Michael Jackson by o tom mohl vyprávět.
* Žádné soupeřky
Není o co bojovat. Kde není konkurence, chybí vynalézavost. Jsou tu dobré zpěvačky, ale pozice největší hvězdy desetimilionového Česka je jim ukradená.
* Bulvár
Dobrý přítel, ale špatný sluha. Dnes je na její straně, zítra může v lidech vzbuzovat závist nebo z ní udělá hloupou husu. Jako se mu to povedlo s Ivetou Bartošovou.
* Lucie Bílá sama
Jednou přijde okamžik, kdy jí některé počiny a gesta přestanou u lidí procházet. Když to včas nevystihne...
NEJVĚTŠÍ SPOJENCI LUCIE BÍLÉ
* Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová
Bez nich by jí bylo jen půl. Osvaldová je navíc inspirací pro její stylizaci. Lepší tvůrčí tým by nenašla.
* Bulvár
Zatím ji miluje a udržuje veřejnost v napětí po dalších osudových příbězích. Může jejich prostřednictvím komunikovat se svými příznivci a dojímat je.
* Nova
Vždy je na ní vítána, a i když její vlastní show za moc nestojí, využívá hypnotické moci televize k dalšímu umocňování své popularity.
* Všechny potenciální soupeřky
Proč? Protože žádná do toho nejde. Bílá si tak trochu může dělat, co chce. Dvousečná zbraň.
* Václav Klaus
Kus své prezidentské aureoly přenáší i na svou "nejfanatičtější klausovou". Teď se jí tak vrací, co do Klausovy podpory předtím investovala.
 Zpěvačka Lucie Bílá se 3.4.2002 provdala za pozounistu Stanislava Penka. Obřad se konal v kostele ve východočeském Lanškrouně. |
 Zpěvačka Lucie Bílá se 3.4.2002 provdala pozounistu Stanislava Penka. |
 Lucie Bílá a její bývalý partner Petr Kratochvíl na zkoušce muzikálu Excalibur. |
 Lucie Bílá a Gabriela Osvaldová |
 Prezident Václav Klaus přišel pogratulovat populární zpěvačce Lucii Bílé, která 6. října v Praze pokřtila své nové album Jampadampa. |
 Lucie Bílá |
 Ještě předtím, než Vondráčková na přelomu tisíciletí chytila druhý dech, byla jednoznačnou královnou českého popu Lucie Bílá (na fotografii). Není tedy divu, že tehdy zpíval Gott s ní. A není divu, že si teď vybral Balogovou. |
 Lucie Bílá a Peter Dvorský na loňském udílení Českých slavíků. |
 |
 Lucie Bílá v Plzni. |
 Zpěvačka Lucie Bílá na Staroměstském náměstí. (16. prosince 2003) |
 Lucie Bílá |
 Lucie Bílá a její stylistka Hana Kopecká. |
 Lucie Bílá |
 Lucie Bílá se svým přítelem Václavem Bártou. |
 Lucie Bílá a Ondřej Soukup - slavnostní udílení cen Akademie populární hudby Anděl 2003 v pražském Kongresovém centru. (20. března 2004) |
 Bolek Polívka v Bolkovinách s Lucií Bílou. |
