Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo má nejblíž k ceně Chalupeckého? Neviditelné výpovědi

  8:09aktualizováno  8:09
Letošní Cena Jindřicha Chalupeckého už zná nejen své finalisty, ale i díla, jejichž prostřednictvím budou o ocenění až do 12. listopadu bojovat.

Jiří Franta a David Böhm - umělci provokují nástěnnými komiksovými malbami | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

Volba přitom jistě nebude jednoduchá, neboť rozhodovat bude nutné mezi projekty rámovanými jediným uměleckým přístupem – konceptuálním. I letos však výstava spojená s cenou přináší většinou kvalitní umění.

Velká snaha o originalitu


Čtyři autoři a jedna autorská dvojice se prezentují v pražském Centru pro současné umění DOX, přičemž každému patří uzavřený prostor jednoho patra.

Nejostřílenějším finalistou je Jiří Skála (1976), který se v rámci výstavy Chalupeckého ceny představuje už potřetí. I pro letošní ročník připravil instalaci složenou z textů a videí nacházejících se na průsečíku literatury a vizuálního umění. Videa i texty pracují s principem vzpomínání.

Kateřina Šedá - Každej pes, jiná ves

Ve dvou textech dosáhl působivé reflexe vlastní tvorby i oboru jako takového. Rozchod s malbou je text, který pojmenovává problematiku, jež se v posledním dvacetiletí tak intenzivně probírala v uměleckých kruzích – postoj malby vůči konceptuálnímu umění – tentokrát však v rámci vývoje jedné umělecké osobnosti.

Nejstarší finalistkou, která má letos poslední šanci cenu získat, je Alena Kotzmannová (1974). Na střeše DOX vystavuje zcela nový koncept lodi, v jejíž kajutě se nachází sbírka rámovaných pohledů. Autorka sice navozuje atmosféru nostalgie a touhy po dálkách, ale málo platné, celek je trochu přemrštěným pokusem o originalitu.

Neviditelné výpovědi

Opaku ve své instalaci dosáhla Petra Herotová (1980). Její stejnojmenná instalace je zajímavou myšlenkou, dovedenou až s obsesivní důkladností do definitivního konce, v němž zpracovala veškeré místní i myšlenkové pohyby dvou jmenovkyň.

Jiří Černický - První sériově vyráběná schizofrenie

Návštěvník si však při čtení projektu nejspíš vzpomene na podobnou obsesivní zaťatost Kateřiny Šedé, která své sociální projekty vyčerpává s podobným nasazením. To samozřejmě instalaci Herotové neubírá na působivosti; provedení je působivým dokladem intenzity autorčiny práce. Zatímco Skála chtěl různorodými dokumenty říci příliš mnoho, Herotová důkladně vyčerpala jedno téma a uzavřela tím dílo v jasných konturách.

Tvorba Tomáše Džadoně (1981) je skvělou ukázkou současné konceptuální tvorby a autor se zaujetím pro kombinaci architektury doby socialismu i moderní epochy formuluje jednu z nejzajímavějších uměleckých výpovědí. Nicméně zrovna projekt rozloženého panelákového bytu nepatří k nejpřesvědčivějším.

Jiří Franta a David Böhm - umělci provokují nástěnnými komiksovými malbami

Jiné je to však s uměleckou dvojicí Jiří Franta (1978) a David Böhm (1982), kteří se prezentují vynalézavou instalací osmapadesáti kreseb a výpovědí, v nichž se sympaticky vyjadřují k obecným i osobním tématům. Jsou však psané neviditelným inkoustem, a tak je lze číst jen s pomocí UV baterky. Jde o nejzajímavější práci celé výstavy a cenu by si zasloužila. Na resumé si však počkáme do poloviny listopadu.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Světoznámý malíř a grafik Dimitrij Kadrnožka ve svém podkrovním ateliéru v...
STAŘÍ MISTŘI: Malíře pocitů a erotiky Kadrnožku měli za agenta CIA i StB

Malíř Dimitrij Kadrnožka se měl původně stát farářem, ale z jezuitského lycea ho pro drzost vyhodili. Syn hrdiny od Zborova za války pomáhal v protinacistickém...  celý článek

Krištof Kintera, We All Want to Be Cleaned, 2017
OBRAZEM: Rudolfinum slaví stou výstavu. Otevírá ji Krištof Kintera

Krištof Kintera se veřejnosti vepsal do paměti pomníkem věnovaným sebevrahům pod Nuselským mostem. Nyní výrazný český umělec otevírá svým dílem jubilejní stou...  celý článek

Skica, která by mohla být předlohou Mony Lisy od Leonarda Da Vinci.
Leonardo Da Vinci možná Monu Lisu původně nakreslil bez oblečení

Italský malíř Leonardo da Vinci si možná Monu Lisu, patrně nejslavnější portrét všech dob, nejdřív načrtl uhlem jako nahou ženu. Experti v pařížském muzeu...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.