Porota ve složení Jiří Brabec, Václav Daněk, Vladimír Justl, Petr Kovařík a Jana Štroblová vybrala tři jména, z nichž pouze jediné se zatím dostalo do širšího povědomí.
A to jméno Radka Malého, letos devětadvacetiletého básníka a překladatele, který v roce 2003 obdržel Cenu Jiřího Ortena, udělovanou nadějím české literatury do třiceti let.
Básnířky z regionů
V sestavě ho doplňuje západočeská Karla Erbová (1933), autorka sedmnácti vydaných sbírek, a teprve loni debutující Zuzana Hutňanová (1959).
Obě dámy mají proti Radku Malému nevýhodu především v tom, že jejich knížky na rozdíl od jeho sbírky Větrní, kterou vydalo renomované (a mezitím již zaniklé) nakladatelství Petrov, vyšly v nakladatelstvích s regionální, tedy značně omezenou distribucí.
Sbírku Karly Erbové Vasquezův jestřáb publikovalo plzeňské nakladatelství Fraus ve spolupráci se Střediskem západočeských spisovatelů. Sličnou prvotinu Zuzany Hutňanové Třetí svíce, vyzdobenou autorčinými grafikami, vydal dobříšský Drvoštěp.
Vasquezův jestřáb, sbírka Karly Erbové, která si svůj knižní debut odbyla už v roce 1966, je jedním z vrcholů dosavadní autorčiny básnické tvorby. Meditace nad bolestnými prožitky světa básnířka oživuje svěžími obrazy, stylizaci do postavy "zpuchřelé a včera odzvoněné" stárnoucí ženy shazuje obecnou češtinou a uvolněným stylem.
Karla Erbová byla oceněna již víckrát: za svůj titul Liánový most (Protis, 2002) obdržela Cenu Bohumila Polana, osm let předtím získala prestižní Cenu města Plzně za celoživotní dílo.
A Zuzana Hutňanová ve sbírce Třetí svíce? Jde o autorku s ambicemi básnickými i výtvarnými. Barevnost jejích grafik koresponduje s naladěním veršů: hněď a modř s temnou zelení navozují atmosféru podzimu, probouzejí ve čtenáři pocity ticha a samoty, které básnířka zakouší v otevřené krajině – nejčastěji v noci, kdy se její strohé verše rozzařují tajemstvím a soukromými dramaty.
Hutňanová vybírala pro svoji prvotinu z básní za posledních deset let. Přesto jde o knihu jednolitou. Na tom má podíl i čistá grafická úprava svazku.
Rozhněvaný mladý muž
Radek Malý vstoupil do literatury před pěti lety jako mladý rozhněvaný muž: jeho první knížka Lunovis (BB Art, 2001) představila autora poučeného expresionismem a jízlivou groteskou, zároveň tvůrce s citem pro pevnou básnickou strukturu, který dokonale zvládá rým a rytmus.
V podobném duchu se nesla i o rok mladší kniha Vraní zpěvy (Petrov, 2002) a loňský titul Větrní (Petrov), i když s postupujícím časem se básníkův vztek stále víc rozpouštěl v melancholii, blízké mimo jiné rakouskému básníkovi Georgu Traklovi. Právě výborem z jeho poezie prokázal Malý i své kvality překladatelské.
