Očekávanost návratu Dušana D. Pařízka na česká pódia umocnil úspěch jeho inscenace Směšná temnota v prestižního anketě Theater heute. Stejně jako ve Směšné temnotě, i nynější Kauzu Schwejk připravoval Pařízek ve spolupráci s Kamilou Polívkovou.
Spolu s českými herci a jejich zahraničními protějšky před pražské publikum představili tvůrci Haškova Švejka v trochu nečekané podobě. Předně, Švejk ve hře úplně chybí.
Pařízek totiž Haškova hrdinu v dlouho chystané výpovědi o střední Evropě, kterou před lety nemohl v tehdy svém Divadle Komedie zrealizovat z finančních důvodů, postavil před soud. Zatímco generál Fink (Martin Baum) by s ním vedl krátký proces, kadet Biegler (Peter Fasching) a nadporučík Lukášová (Ivana Uhlířová) trvají na standardním postupu a přizvou k soudu dva svědky (Jiří Černý, Vladimír Javorský).
Schwejk promluví německy. A pak ho český Švejk přeloží |
Jejich střety na pódiu ukazují vedle jazykové rozdílnosti i rozdílnou mentalitu jednotlivých národů v Rakousko-Uhersku či neodvratnost světového konfliktu. Pařízek si z Haškova Švejka půjčuje některé citace. Obecně přijímanému povědomí o Švejkovi jako lidovém baviči s tváří Rudolfa Hrušínského, který „počesku“ sabotuje válku, se však důsledně vyhýbá a podtrhuje čisté Haškovo dobové svědectví z konfliktu. Zároveň však na humor nerezignuje.
Kauzu Schwejk zdobí jednoduchá, ale esteticky vyvážená scéna. Dlouhý strohý stůl bohatě doplňují v prostoru do široka rozvěšené důkazy doličné. Další pak herci promítají na zeď pomocí meotarů. I přes oku lahodící podívanou, souhru účinkujících s režisérem (zvláště výkony Faschinga a Bauma) nebo snad třeba i nabídnutý buřtguláš s pivem však divák nemusí odejít úplně spokojen.
Kauza SchwejkStudio Hrdinů česká premiéra 26. listopadu 2015 režie: Dušan D. Pařízek hrají: Peter Fasching, Martin Baum, Ivana Uhlířová, Jiří Černý, Vladimír Javorský, Gábor Biederman |
Ve hře se mluví česky, německy i maďarsky. Přední řeč rakouského mocnářství je zde však cíleně dominantní. I přes souběžné titulky na zdi se tak jazyka dostatečně neznalý divák může ztrácet. To ale není tak důležité. Zcela otevřený a nejasný konec totiž nepomáhá ani těm plně germanofonním.
Na Kauzu Schwejk se zřejmě musíme dívat jako na úvodní díl chystané mozaiky. Tu by v dalších letech podle Pařízkových slov mohla doplnit Švejkova výpověď či případný Haškův pohled na věc. Teprve pak bude možné soudit, zda hra uvedená ve Studiu Hrdinů byla „pouhá“ skvěle režijně zvládnutá podívaná, či úvod k něčemu velkému. A podle toho dalších deset procent přidat či ubrat.
