Film Andreje Někrasova vypráví o Litviněnkově životě, práci či smrti jen okrajově; o to více prostoru dává jeho názorům, jež tvůrce zaznamenal během několikaletého vzájemného přátelství a které sám sdílí, vysvětluje a dál rozvíjí.
Titulního hrdinu Kauzy Litviněnko tak paradoxně vytlačují ze scény dva jiní hlavní aktéři: "hodný" filmař Někrasov, jenž kromě vlastního slovního komentáře často vystupuje i zpoza kamery, a "zlý" Vladimir Putin, kterého umírající Litviněnko obvinil, že si jeho vraždu objednal. "Tajné služby tajně převzaly moc ve státě," říká Litviněnko ve filmu o putinovském Rusku a režisér na téhle hypotéze snímek buduje.
KAUZA LITVINĚNKO
Metodikou tak připomíná postupy protibushovských pamfletů Michaela Moora: předem si stanoví konečnou "pravdu", jíž podřídí výběr prostředků. Ale liší se jejich tón, Moorovy vtípky nahrazuje Někrasov thrillerovou náladou, řečeno distribučním sloganem, "děsivých tajemství Kremlu".
Obraz Ruska se v dokumentu odvíjí od roku 1998, kdy Litviněnko veřejně kritizoval své šéfy, přes moskevský atentát z roku 1999 a oslavy nového milénia až k záběrům raněných dětí z války v Čečně. V téhle části hovoří Někrasov hlavně o sobě. Promítá své krvavé záběry na besedě, kde ruský politolog prohlásí, že by z malých Čečenců "beztak vyrostli zase jen zabijáci", a shání spojení na Litviněnka, kterého dosud nezná. Prostředníkem se stane jiný politický azylant v Londýně, podnikatel Boris Berezovskij.
. Přijeďte a zabijte mě veřejněNěkdejší ruský agent Alexander Litviněnko poskytl v srpnu 2006 rozhovor Rádiu Svobodná Evropa. "Nemám bodyguardy a neschovávám se. Žiji velmi otevřeně, všichni novináři vědí, kde mě najít. Takže pánové, pokud mě přijedete do Británie zabít, budete to muset udělat veřejně." Za tři měsíce, 23. listopadu 2006, byl mrtvý. |
Ani po setkání režiséra s Litviněnkem se nerodí očekávaný hrdinův portrét, nýbrž mozaika z historie ruských tajných služeb včetně starých filmů či seriálu Sedmnáct zastavení jara. O své vlastní minulosti agenta KGB Litviněnko nemluví, zato líčí, že jeho bývalý kolega Putin už na univerzitě donášel na spolužáky. Svou teorii spiknutí sděluje velmi naléhavě a přesvědčivě, ale důkazy i protiargumenty chybějí.
Bez nových a nezvratně doložených odhalení film občas pěstuje politologickou nudu. Chvíli zní obžaloba, že útok čečenských teroristů na divadlo Dubrovka byl "řízen shora" či že existuje spojení Putina s kolumbijskou narkomafií, chvíli obecné úvahy – francouzský filozof André Glucksmann tu mudruje o "režimu zbohatlíků". Teprve pár posledních minut se týká Litviněnka: prochází se s rodinou, přijímá islám, umírá. Nic víc se o něm nedozvíme.
Na nestrannost si Kauza Litviněnko nehraje, ale je z ní znát osobní citový vztah. Humor si dovolí v jediné chvíli: když filmaři zděšeně odmítají čaj, který jim nabízí Andrej Lugovoj podezřelý z Litviněnkovy vraždy. Moore je filmař zábavnější, Někrasov naléhavější, ale shodné jsou pochyby, jež provázejí jejich dokumenty, i míra sebeprosazení.
Kauza Litviněnko
Rusko, režie Andrej Někrasov, účinkují Alexander Litviněnko, Vladimir Putin, Andrej Lugovoj, titulky, 105 minut.
Hodnocení MF DNES: 60 %
