Za roli v Muži bez minulosti má cenu z Cannes, Bangkoku i návrh na evropského Oscara, do sbírky si letos přidala také nominaci na Českého lva za Klauny. Ale na retrospektivě, kterou jí uspořádal pražský Febiofest, objevila finská herečka Kati Outinenová i jiné své snímky; včetně nejstaršího.
"Přijela jsem, podívala se na program a říkám: Vida, tady hrají finské filmy, které neznám, co je třeba tenhle zač? Načež mi řekli: To je přece váš úplně první film," přiznala herečka se smíchem. "Ale nebojte se, jinak si pamatuji úplně všechno," doložila vzápětí.
Vtip se těžko překládá
Svou prvotinu Živote, tady jsem! točila v roce 1979. "Tehdy jsem byla ještě na škole, přišla jsem na konkurz a tam mi rovnou řekli, že prý vůbec neodpovídám typu, jaký potřebují. Hledali bohatě obdařenou blondýnu. Jenže za tři měsíce přišli s prosíkem, že už vyzkoušeli spoustu adeptek a zjistili, že by přece jen radši měli někoho, kdo umí hrát," vyprávěla Outinenová. Mladistvý film podle ní přinesl nejen generační průlom: "Byl to první finský film, který vycházel z reality, ale přitom nebyl trudnomyslný."
I příběh Láska, soudruhu!, jenž do našich kin přijde 24. dubna, sleduje souboj vztahů a politiky za studené války s nadsázkou.
Herečka v něm ztvárnila modistku z Helsinek, která na festivalu mládeže potká svého dávného partnera, českého saxofonistu, hlídaného však na každém kroku před svody Západu.
Rozdíl mezi českým a finským humorem Outinenová pojmenovat neumí: "To je strašně těžké, já spíš než odlišnosti vnímám podobnosti, okamžiky, kdy se dva rozdílní lidé společně rozesmějí. Což je vzácné, protože vtip se těžko překládá, univerzální humor ovládli jen velikáni jako Charlie Chaplin. A jeho vrchol je tam, kde se mísí komika s tragikou, smích se slzami jako v životě - i když vlastně ani nevím, třeba se jen snažím vypadat chytře," ironizovala svou úvahu.
Nemají nápad? Jejich chyba
Outinenová se proslavila zejména pod režijním vedením Akiho Kaurismäkiho, vedle Muže bez minulosti ve filmech Hamlet podniká, Děvče ze sirkárny, Světla v soumraku, Drž si šátek, Tatjano! či Le Havre.
"Pokerovou tvář s emocemi skrytými uvnitř ode mě právě Kaurismäki odjakživa vyžadoval, je to jeho styl, na něm si trvá. A že pak stejný výraz ode mne chtějí i jiní režiséři, není moje vina - jejich chyba, že se nezmůžou na vlastní nápad," shrnula hvězda Febiofestu.
