Ani jeden z trojice slovanských interpretů není v Metropolitní nováčkem. Pro mezzosopranistku Randovou je Kabanicha třetí rolí; roku 1981 zde debutovala coby Fricka ve Wagnerově Zlatu Rýna, později v MET zpívala i Venuši v Tannhäuserovi. "Myslím, že inscenace Káti Kabanové má úspěch. Je tu skvělý orchestr a Mackerras je vynikající dirigent," říká Randová, podle níž je velká škoda, že čeští pěvci nedostali šanci i v dalších rolích. "Při vší píli nemůže nečeský pěvec dosáhnout takového jazykového citu, aby například chápal rozdíly mezi krátkými a dlouhými slabikami. A to je zvláště u Janáčka problém, protože on nepočítal s tím, že by jeho operu zpívali cizinci, a spoléhal právě na jazykový cit," vysvětluje Randová, jež svoji kariéru Janáčkem završuje. "Profesionálně chci zpívat ještě pár let, ale pak dost. Budu zpívat jenom vnoučatům," říká s úsměvem pěvkyně, jíž během newyorského angažmá přibylo v Evropě do rodiny páté vnouče.
To tenorista Peter Straka si svou světovou kariéru naopak začíná budovat. Rodák ze Zlína, po otci Čech, po matce Němec, žije už léta ve Švýcarsku. S rodiči emigroval z Československa jako osmnáctiletý v roce 1968 a teprve v cizině se začal učit zpívat. V současnosti už patří mezi nejuznávanější janáčkovské pěvce. "Ale mám také rád Wagnera, nedávno jsem například zpíval v Caracasu Siegmunda. Zkrátka dávám přednost operám v německém a slovanském jazyce," svěřuje se Straka. V Metropolitní opeře je podruhé. V roce 1991 debutoval právě v Kátě Kabanové. "Tehdy jsem ovšem zpíval menší roli Kudrjáše," vzpomíná tenorista, jehož domovskou scénou je Curyšská opera. Roli Borise by si měl už v březnu zopakovat v Mnichově, v nové inscenaci režiséra Davida Pountneyho.
Slovenský basista Sergej Kopčák zase v březnu zamíří do Prahy, kde bude natáčet s Mariánem Lapšanským Glinkovy písně. Ještě předtím se bude v New Yorku podílet na inscenaci Schönbergovy opery Mojžíš a Áron, která se v Metropolitní bude hrát vůbec poprvé. Kopčákova bilance na této scéně je úctyhodná: dostává role každou sezonu už od roku 1983 a počet představení, jež zde odzpíval, se blíží dvěma stovkám. Přesnou evidenci si ovšem nevede. "Nejsem archivář," podotýká vesele nekonformní basista, jenž by měl na letošním Pražském jaru zpívat hudbu Dmitrije Šostakoviče a také basový part v Beethovenově Deváté symfonii.
To tenorista Peter Straka si svou světovou kariéru naopak začíná budovat. Rodák ze Zlína, po otci Čech, po matce Němec, žije už léta ve Švýcarsku. S rodiči emigroval z Československa jako osmnáctiletý v roce 1968 a teprve v cizině se začal učit zpívat. V současnosti už patří mezi nejuznávanější janáčkovské pěvce. "Ale mám také rád Wagnera, nedávno jsem například zpíval v Caracasu Siegmunda. Zkrátka dávám přednost operám v německém a slovanském jazyce," svěřuje se Straka. V Metropolitní opeře je podruhé. V roce 1991 debutoval právě v Kátě Kabanové. "Tehdy jsem ovšem zpíval menší roli Kudrjáše," vzpomíná tenorista, jehož domovskou scénou je Curyšská opera. Roli Borise by si měl už v březnu zopakovat v Mnichově, v nové inscenaci režiséra Davida Pountneyho.
Slovenský basista Sergej Kopčák zase v březnu zamíří do Prahy, kde bude natáčet s Mariánem Lapšanským Glinkovy písně. Ještě předtím se bude v New Yorku podílet na inscenaci Schönbergovy opery Mojžíš a Áron, která se v Metropolitní bude hrát vůbec poprvé. Kopčákova bilance na této scéně je úctyhodná: dostává role každou sezonu už od roku 1983 a počet představení, jež zde odzpíval, se blíží dvěma stovkám. Přesnou evidenci si ovšem nevede. "Nejsem archivář," podotýká vesele nekonformní basista, jenž by měl na letošním Pražském jaru zpívat hudbu Dmitrije Šostakoviče a také basový part v Beethovenově Deváté symfonii.
