Tibor je podivín. Profese, která jej denně konfrontuje se smrtí, z něj udělala cynika a vypěstovala v něm nechuť k jakékoli společnosti živých lidí, ale stejně je to sympaťák a publikum na to slyší.
"Vážně mi říkají Shrek? No tak to je báječné! Budu se té přezdívce snažit dělat čest," smál se jeho představitel Zsolt Anger, který má za sebou už pětadvacet celovečerních filmů.
Zapřené pitvy
Režisér Attila Gigor původně nechtěl natočit film o patologovi. "Zajímala mě osobnost člověka, který neumí navazovat kontakty s okolím a zůstává kvůli tomu osamocený. Je to tak trochu autobiografické, taky mám občas velké problémy s komunikací, a tohle téma jsem toužil zpracovat už dlouho," vysvětlil Gigor, proč je jeho hrdina zrovna zaměstnancem patologie
Precizně natočený film vyžadoval samozřejmě precizní odbornou přípravu. V případě režiséra to mimo jiné znamenalo účast na skutečné pitvě.
"Oficiálně sice říkám, že jsem žádnou pitvu neviděl, ale skutečnost je jiná. Byl jsem dokonce hned na několika pitvách a přiznám se, že setkání se smrtí takhle tváří v tvář pro mě bylo velkou katarzí. Nicméně chtěl jsem točit o smrti, protože se o ní u nás příliš nemluví, bere se jako něco ošklivého, a to mě rozčiluje. Smrt je přece přirozená záležitost - prostě chvíli jsme a pak už nejsme. A to jsem chtěl ukázat," svěřil se režisér a neopomněl zdůraznit, že k podobně vážnému tématu je třeba přistupovat s velkou dávkou ironie.
Jak se (ne)žije v Číně
Festival ve čtvrtek uvítal další "soutěžák" - čínský film režiséra Čang čch´. Tři důmyslně propojené příběhy přijel představit společně s producenty a půvabnou herečkou Čeng Luo-čchien, a přestože neustále zdůrazňoval symbolický význam jeho obsahu, přiznal, že prvotní inspirací byly vlastní zkušenosti.
"Je pravda, že do hornického prostředí jsem děj zasadil i proto, že jsem v něm dlouhá léta žil. Pocházím totiž se severovýchodu Číny, tam jsem se narodil, a než se rodiče odstěhovali do Pekingu, vyrůstal jsem v podobných podmínkách, jaké se objevují ve filmu."
Než se dal Čang čch´ na hraný film, pracoval čtyři roky pro čínskou státní televizi a při té příležitosti se setkal se spoustou zajímavých příběhů.
"Točil jsem dokumenty o různých sociálních skupinách a objel jsem snad všechny provincie, které Čína má. Peking, kde bydlím, to je kulturní centrum a život v něm je relativně příjemný. Při svých cestách jsem ale poznal i místa, která jsou chudá a neskutečně zaostalá a cítím povinnost podat o nich zprávu," připustil režisér, ale zároveň honem dodal, že to neznamená, že by chtěl točit filmy o tom, jak se v Číně žije špatně.
"Příběhy, které zažívají moji hrdinové, se mohou odehrávat všude na světě, nejen u nás," zakončil režisér.
