Na filmu jménem Bestie Karla už nic senzačního není - kromě látky samé. Jde v podstatě o rekonstrukci celé kauzy, kterou titulní hrdinka v podání Laury Preponové zpětně komentuje při sezení s vězeňským psychiatrem.
Pochopitelně ze svého pohledu, takže se občas může zdát, že vůči ženské polovině zvráceného páru nacházejí tvůrci zrnko pochopení, ne-li soucitu. Není však úkolem filmu vyřešit, zda opravdu „jen“ napomáhala a přihlížela mužovým činům, aby ho neztratila.
A jiný úkol si snímek nenašel. Točí se na principu úžasu, jejž nastoluje domácí video ze šťastných chvil manželů, tedy úžasu ve stylu: Takoví dva hezcí mladí lidé, a tak zrůdní!
Děsivá všednost
Filmařsky jde Bestie Karla vyšlapanou cestou nejmenšího odporu, trasou střídavě vyprávěných a zobrazovaných úseků podivného vztahu. Seznámení páru vrcholící okamžitě sexem, jemuž v rozpacích druhá nahodilá dvojice přihlíží, ještě patří k zajímavějším okamžikům, podobně jako motiv mladší sestry, na niž hrdinka žárlí a kterou svému partnerovi takřka „předhodí“.
V střídmém podání Preponové je Karla pěstěná trpná loutka, jejíž poddajnost ovšem působí tak chorobně, že ji stěží vysvětlí jen mládí, natožpak ospravedlnění „prostě jsem se chtěla vdát“, hodné leda metrákové ošklivky.
Vyloženě kruté až nechutné detaily se nekonají. Byť se brutalita činů stupňuje, kamera v nejhrůznější chvíli často uhne. Nicméně běžný dialog: „Kdes byl?“ - „Znásilnil jsem holku“ je právě tou věcnou všedností děsivý ažaž. Snad proto, že už námětem si film vysloužil nařčení ze zištného hyenismu, formou se ryze křiklavé skandálnosti brání.
Jenže k jeho hrdinům se divák beztak nemůže přiblížit: jako by sledoval zvláštní stvoření za sklem akvária. Po stránce vypravěčské tu není co obdivovat, a když film v závěru předvádí Karlu jako oběť domácího násilí, sotva ji někdo polituje.
Bestie Karla
USA, režie Joel Bender, hrají Laura Preponová, Misha Collins, titulky, 99 minut
Hodnocení MF DNES: 
