„Psal se rok 1959. Jiří Šlitr si založil malou kapelu pro potřebu našich vystoupení ve vinárně Reduta a angažoval do ní skupinu Pastel trio,“ vzpomíná na první setkání se Štědrým Jiří Suchý. „Jedna manželská dvojice a jeden brejlatý inženýr. Ten pak přešel do čerstvě založeného divadla Semafor. Jmenoval se Karel Štědrý a okouzloval nás svým civilním podáním našich písniček,“ pokračuje Suchý.
Štědrý si tedy zahrál v první hře Semaforu nazvané Člověk z půdy a pak i v dalších hrách. „Pak se naše cesty rozešly, ale dva roky nato už jsme se setkali zase při natáčení filmu Kdyby 1000 klarinetů a ještě do nedávna si přišel k nám zazpívat při různých příležitostných představeních,“ vzpomíná ústřední postava Semaforu na kolegu.
Suchý ke vzpomínce na Karla Štědrého přidal i jednu příhodu. „Když hrál Semafor Ve Smečkách, Karel bydlel jen o pár domů dál. A jednou, když televize přenášela nějaký důležitý hokejový zápas, tak neodolal a odskočil si během představení na chvilku domů. Hokej to musel být opravdu napínavý, protože Karel jaksi pozapomněl, že se má vrátit do divadla a dohrát hru,“ vypráví.
„Připomněl mu to telefonem zoufalý inspicient, Karel se přiřítil do divadla, kabát, v němž hrál svou roli, měl na sobě, ale scházel mu na hlavě klobouk, se kterým odešel ze scény a měl by se tam s ním taky vrátit. Vyřešil to tak, že když míjel šatnu pro obecenstvo, popadl nejbližší klobouk, který visel na věšáku a vběhl na jeviště. Celou následující scénu odehrál v cizím klobouku, který měl za stuhou zastrčený červený lístek s číslem věšáku,“ vzpomíná s úsměvem na zesnulého herce, zpěváka a konferenciéra. „Na Karla Štědrého nezapomeneme,“ uzavírá Suchý svou vzpomínku.
