Autor je známý především svými barevnými pastely a drátěnými objekty. V těchto plastikách počátkem 70. let rozvinul zaznamenávání energetického dění, jímž se zabývá většinu svého tvůrčího života.
Na plastiky použil i pletivo z králíkárny |
V Malichově díle se prolínají vnitřní zážitky blížící se mystickým prožitkům sebe sama, když umělec zmiňuje vidění vnitřního světla. Současně se zajímal o fyziku a četl díla předních fyziků moderní doby, kteří výrazně proměnili základní představy o podobě a fungování vesmíru.
Karel Malich se narodil 18. října 1924 v Holicích ve východních Čechách a tamní krajina a místa na něj měly celoživotní vliv. Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později na Akademii výtvarného umění. Když mu bylo 90 let, řekl v rozhovoru s ČTK, že na začátku jeho umělecké dráhy nebylo žádné rozhodnutí být malířem, ale spontánní inspirace přírodou a jejími projevy. Na dotaz, jaký okamžik ve svém životě považuje za nejdůležitější, říká: „Když jsem se narodil.“ „Každej to nějak má a já si myslím, že jsem byl šťastnej člověk, aspoň tak jsem to všechno vnímal – že se mi to líbí. A nic jsem nepotřeboval,“ řekl před pěti lety Malich.
Kreslil každý den
Tehdy už léta žil ve svém domku v Praze Uhříněvsi, kde měl v ateliéru stovky svých děl a v prostoru viselo několik jeho unikátních drátěných plastik. I v 90 letech měl na stole papíry a hromádky pastelů, kreslil prý každý den. „Pastel mám rád. V pastelu je kresba i barva a hlavně světlo, já jsem viděl to světlo v temnotě, koukal jsem do síně, od rána tam vycházelo slunce, začínalo to tam svítit, pak se to vytrácelo.... to jsem mohl všechno pozorovat,“ popisoval dobu dětství v Holicích. O zhmotnění neviditelného, zachycení světla a proudění energie, nalezení harmonie a rovnováhy usiloval celý život.
Malich začínal v 50. letech krajinomalbou, v 60. letech přešel k abstrakci. Grafiky, koláže a kresby tohoto období jsou reflexí Malichova vztahu ke krajině a způsobu vnímání mikrosvěta, který jej v mládí obklopoval. Vycházejí ze zkušenosti osobitého prožitku přírody jeho rodiště v Holicích a především tamního kameneckého kopce, přetransformovaného do sestavy geometrických prvků a linií.
Obrys kopce, který se objevuje v grafikách, temperách i kvaších už na začátku 50. let, se stal symbolem i v další tvorbě. Od roku 1982 se pak v kresbách objevoval tvar ovoidu, který Malichovy často velmi komplikované a zdánlivě chaotické vize propojoval. K druhé poloze patřily kresby, které se soustřeďovaly na zachycení světelných událostí v jejich tvarových proměnách.
