Kdyby si před šedesáti sedmdesáti lety vybrali za profesi hudbu nebo herectví, dnes by na nás nejspíš hleděli z titulních stran lesklých magazínů, které by se o rozhovor s nimi praly. Takhle je zlatá garda malířů a sochařů, kteří šířili dobré jméno československého umění doma i ve světě, "ukrytá" v ateliérech.
Zhroucené postavy
Jde samozřejmě o nadsázku, protože to ve skutečnosti není tak "zlé". Když v lednu pořádal Olbram Zoubek osobně komentovanou prohlídku své výstavy v Jízdárně Pražského hradu (trvá do 2. března), stála se na něj fronta. Už tramvaj vyprázdněná jako na povel napovídala, že zájem bude, a nakonec se kolem Zoubka utvořil "kotel", který by sedmaosmdesátiletému sochaři mohl závidět kdekterý začínající písničkář. "Chtěl jsem být herec, ale potřebuju pracovat rukama, takže to bylo štěstí, že jsem se stal sochařem. Já jsem byl manuálně zručnej. Teď už ne, teď jsem ochrnutej," vypravoval Zoubek a vysvětloval, proč mezi svými sochami jezdí na vozíčku.
Hrozen zájemců Zoubka takřka neprodyšně obklopoval a rozestupoval se jen tehdy, když se mistr potřeboval dostat k dalším sochám, o kterých se zájmem vyprávěl. "Já jsem se velmi aktivně účastnil revoluce jako člen akčního výboru. Furt jsme jezdili po divadlech. Byl jsem strašně unavenej a tyhle dvě zhroucené postavy, to jsem já," vysvětluje u svých polistopadových soch. Ostatně, většina Zoubkových postav je "zhroucená". "Já jsem špatnej sochař. Na škole nás učili, že socha má být stabilní, neohrožená pádem," krčí rameny umělec.
Zoubek mimo jiné vysvětloval, že z betonu začal tvořit jednak proto, že byl levný, jednak také z toho důvodu, že měl ateliér v bývalé cementářské dílně. "Genius loci tam byl stále přítomný," tvrdí.
Malich jede do světa
Malíř Karel Malich
Theodor Pištěk (1932) se svého velkého triumfu dočkal už loni. Po retrospektivní výstavě ve Veletržním paláci se 19. května dražil jeho obraz z roku 1977 Na návštěvě u Harrachů. S konečnou cenou 3,24 milionu korun jde podle galeristy Martina Kodla o tuzemský aukční rekord žijícího umělce. Šlo navíc o první podobně významné Pištěkovo dílo v aukci a malíř se dražby také osobně zúčastnil.
Do té doby byl nejdražším žijícím autorem další velikán Karel Malich (1924). I ten se dočkal loni velké a úspěšné pražské výstavy a galerista Zdeněk Sklenář už tehdy upozorňoval, že o Malichovo dílo je velký zájem i v zahraničí. A od 30. března bude jeho tvorba skutečně k vidění v Ludwig Museu v německé Koblenzi. Expozice nazvaná Cosmis potrvá do 25. května.
Malichova díla se sice na aukčním trhu objevují, ale podle Sklenáře z toho autor velkou radost nemá. "Ani dnes ještě není vyrovnaný s tím, že z jeho ateliéru má něco odcházet. Získat Malichovo dílo je nesnadné, protože ho netvoří pro obchod," tvrdí. A s aukcemi se nikdy nesmířil ani Stanislav Kolíbal (1925). "Nevidím to rád. Aukce nikdy nenavštěvuji, jen se nechám o výsledku informovat," říká, a když vypráví o plastice, která šla do dražby v síni Sotheby's, ale neprodala se, jen se pousměje: "Jsem docela rád."
