UKÁZKA: Kryla v mládí kvůli pionýru skopali ze schodů

  0:01
Písničkář Karel Kryl, který zemřel před dvaceti lety, by letos v dubnu oslavil sedmdesátiny. Jedním z posledních novinářů, který s ním mluvil a stihl udělat rozhovor, byl Miloš Čermák. Teď jeho velký knižní rozhovor s Karlem Krylem s názvem Půlkacíř vychází v reedici.

Písničkář Karel Kryl | foto: Ivan Malý

"Upřímně řečeno jsem si nemyslel, že jsem tím ideálním partnerem pro rozhovor s Krylem. Připadal jsem si příliš mladý, nezkušený a málo významný. Na druhou stranu mě samozřejmě hnala ambice a touha to interview udělat," napsal nedávno Miloš Čermák v Hospodářských novinách. 

"Nepamatuju si, jestli během toho rozhovoru padlo jméno Karla Gotta," pokračuje Čermák. "Ale jsem si jistý, že jestli někomu máme být vděčni za to, že se mnou Kryl byl ochoten rozhovor udělat, tak je to právě Gott. A můj někdejší kolega z časopisu Reflex Rostislav Sarvaš, který s tímto zpěvákem napsal knížku Tak to vidí Gott. Gott byl jedním z mála, možná jediným skutečným Krylovým mindrákem. Že se nechal přemluvit k tomu, aby se „zlatým slavíkem“ zpíval hymnu na demonstraci na Václavském náměstí, si nikdy neodpustil. A rád, s určitým masochismem i exhibicionismem, se k tomu vracel."

Miloš Čermák vzpomíná, že Kryl byl mužem praktickým a v běžném životě až překvapivě málo emotivním. Vytáhl z kapsy notýsek a zeptal se: „Takže, pane Čermáku, kdy si dáme první schůzku? A mimochodem, vadilo by vám, kdybychom si tykali?“ Když v září 1993 knížka Půlkacíř vyšla, objevily se posměšné recenze, že zneuznaný bard zneužil mladého naivního novináře k tomu, aby hlásal „svoje pravdy“, že si tu knížku rozhovorů napsal vlastně sám. "Není to pravda, zdůrazňuje Čermák. "Mám schovaný rukopis, který nakladatelství dalo Krylovi k autorizaci a ve kterém jsou na každé straně učiněny tak maximálně jedna dvě opravy. Je to logické. Kryl byl výsostný stylista a básník, a tak sem tam změnil slovo, opravil gramatickou chybu."

Ukázka Půlkacíř, Karel Kryl, Miloš Čermák (1993)

Co třeba první láska? 

Moje první láska byla paní učitelka Šamánková, hrozně laskavá a milá paní. Nedávno mi poslala dopis a školní fotografi i, jsem na ní jediný s knížkou. Ale stejně, mnoho vzpomínek na tu dobu nemám. Radši. Člověk se šetří a sám sebe klame. Patřím k těm, kteří se dodneška cítí poškozeni, nebyli zavražděni ani zastřeleni na útěku, ale doba se na nich podepsala. Dodneška mám velkou bolest a stud na duši, třeba proto, že jsem měl záplatované trenýrky a ve škole se mi smáli.

Děti jsou občas kruté. Nemyslíš?

Ano, ve třídě je vždycky nějaký pária, kterému se ostatní posmívají a trápí ho. Na dva nebo tři takové si pamatuju. Dneska bych se jim hrozně chtěl omluvit. A proč se tak děti chovají? To je způsobeno zčásti výchovou a zčásti tím, že si uvědomují své nedostatky a vyhledávají lidi, kteří jich mají víc. Přitom mohou být velmi kruté nebo nespravedlivé. Ale jako dítě si to člověk většinou neuvědomí.

Kdy se tatínek vrátil domů?

Myslím, že to bylo v roce padesát čtyři nebo pět. Nastoupil do papírnictví, tenkrát se říkalo do Narpy. Ale i tamodtud ho vyhodili, přičiněním pana Čepičky. Nakonec jsme skončili v prádelně, táta dělal vedoucího a maminka třídila prádlo. To mi bylo asi deset nebo jedenáct. 

Půlkacíř jako e-kniha

Knihu Půlkacíř, která vychází k nedožitým sedmdesátinám Karla Kryla, si můžete stáhnout na portálu Knihy.idnes.cz za 119 Kč

V té době se odehrála ta slavná historka, jak tě kvůli pionýru skopali spolužáci se schodů?

Ano, nechtěl jsem do pionýra a táta mi řekl: běž se tam napřed podívat a pak se rozhodni. Šel jsem tam, ale hrozně mě to nebavilo, byli jsme ve třídě a nějaká šestnáctiletá soudružka nám vyprávěla o Leninovi. A já šel radši hrát fotbal. Ta soudružka z toho byla moc smutná a nakonec poprosila nejsilnějšího kluka, aby mě přesvědčil. No, a tak se to stalo. 

Takže do pionýra jsi nevstoupil?

Vstoupil, ale až v Novém Jičíně, v osmé třídě. Tam to bylo něco jiného. Parta, fajn kluci a holky, chodili jsme na výlety. Takovej pionýr mě bavil. 

Dětství začalo na poslední chvíli – a potom skončilo?

Měl jsem dost brzy příhody s holkama, začal jsem ve třinácti a půl letech. Myslím prakticky. Byl jsem znásilněn … a zděšen, samozřejmě. I když moje první dívka nebyla o mnoho starší než já.

Dokážu si to představit. Poprvé v životě bez rodičů, život na internátě…

Keramická škola měla dva internáty, rozdělené zahradou: jeden ve starém klášteře, s nádhernou kaplí a refektářem. Tam spaly holky. Na druhé straně jsme bydleli my kluci. A mezi oběma budovami byla zahrada vzdechů, jak jsme jí říkali. Vůbec, v Bechyni jsme užívali spousty radostí. Hráli jsme fotbal, jezdili jsme na vodu. Rád na to vzpomínám. Tenkrát byla doba velkých trempinků, na keramičce vznikl klub Demižon, jehož členy byli třeba Miky Ryvola nebo Petr Heřman. Později společně jezdili do osady Zlatý klíč. Mělo to v sobě velikánské kouzlo. Získal jsem k Bechyni krásný vztah.

Cítil jsi se dospělý?

Z kluka nedělá chlapa první ženská ani široká ramena. Chlapem jsem se možná stal v pěti letech, v Kroměříži, když jsem stál na ulici, táta mě držel za ruku a dělnická třída nám rozbíjela tiskárnu. To není otázka plnoletosti, ale dospělosti. Proto je na světě tolik dospělých dětí.

Mnoho lidí takové děti popuzují.

Ano, být dospělý ve čtrnácti, to není žádná sranda. Možná proto jsem měl vždycky nejlepší kamarády mezi staršíma klukama. Víc jsem si s nimi rozuměl. 

Často mluvíš o tom, že jsi jako kluk hrál fotbal. Měl jsem pocit, že nejsi příliš velký sportovec.

To je omyl, například ve Svobodné Evropě jsem dlouhou dobu dělal sportovního redaktora. Seděl jsem u dálnopisu, vytahoval z něho zprávy – a psal, že domácí vyhráli a hosté měli více ze hry. Ale teď vážně, jako kluk jsem byl nadšený sportsman. Opravdu. Nenáviděl jsem kouření, chodil běhat, strašně rád jsem hrál fotbal, za Jiskru Bechyně.

Měl jsi dost peněz?

To je jedna z věcí, které člověka naučí internát. Hospodařit s penězi. Vědět, že mají určitou cenu, sice nejsou všechno, ale špatně se bez nich žije. Když schází, tak se musí nějak vydělat. Nebo jít do jídelny a uprosit kuchařku, aby místo oběda dala aspoň knedlíky a omáčku, bez masa. To se mi stávalo poměrně často. Od rodičů jsem dostával 125 korun měsíčně na internát. Víc mi dávat nemohli.

Co tě ještě naučil internát?

Mezi kluky existovaly velmi přísné zákony. Mladší žáci museli sloužit starším, jako na vojně bažanti mazákům. Například jim čistili boty. A přes tahle drobná utrpení se teprve pomalu propracovávali do vyšších tříd. Bylo to pochopitelně velmi kruté a nespravedlivé, ale přesto to úplně neodsuzuju. Poprvé jsem se dozvěděl, že nic není zadarmo. Že dosáhnout další příčky na žebříčku samců něco stojí. Jsem rád, že jsem to zažil. Až na tu věc s tím kružítkem, samozřejmě. 

S jakým kružítkem?

Byl jsem obviněn z krádeže, která se nestala. Hodili mi do tašky kružítko, ví pánbůh, že jsem o něj nestál a do dneška o něj nestojím. Ale to kružítko mi podstrčili a udělali z toho aféru. To je další věc, která mi vězí hrozně hluboko na duši. Bylo to velké pokoření a dodneška zůstala jizva, která se už nikdy nezahojí. Dostal jsem trojku z mravů a podmínečné vyloučení. 

Proč ti to kružítko podstrčili?

Ve škole se ztrácely věci a bylo třeba najít zloděje. Tak ho udělali ze mě. Největší šok byl, když jsem přišel domů a táta mi řekl: Ahoj, zloději. Bylo to strašně ponižující, možná i proto, že jsem kdysi musel krást, abychom měli co jíst. Od té doby nekradu. A nelžu.

Uvěřili ti rodiče, že nejsi zloděj?

Nevím, myslím, že ano. A později jsem si uvědomil, že i tahle aféra byla pro mě k něčemu dobrá. 

Jak to myslíš?

Když člověk dostane výprask od rodičů, třeba i nespravedlivý, tak vždycky ví, že to s ním myslí dobře. Tohle bylo něco jiného. Mluvím o tom proto, že i takovéhle věci se dějí. Každá křivda je hrozně bolestná  – a dvojnásob ve věku, kdy se stala mně. Jsou lidé, kteří si takové znamení pak nesou celý život. I slovo může zabít.

Autor:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Být vtipní jako Ondřej Sokol? Takovou ambici nemáme, říká lovkyně Belladonna

28. března 2024

Rozstřel Dosud ji ve vědomostním pořadu Na lovu porazili jen desetkrát a správně odpověděla na více než 88...

VIDEO: Ruský film pro děti jde do kin. Tvůrci se postavili proti válce

28. března 2024

Ve čtvrtek 28. března bude mít v kinech premiéru rodinná animovaná dobrodružná komedie Domácí...

Dabéři Pokémona po letech spolu. Bylo to fyzicky nesmírně náročné, vzpomínají

27. března 2024

Premium Byli u začátku pokémanie v Česku. Když Ash, Brock a Misty v animovaném seriálu cestovali světem a...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...