Zich dokonce i stejně výborně vypadal. Připočtu-li, že hrál skvěle na kytaru, spolehlivě intonoval, cítil rytmus a měl všestrannou hudební inteligenci, musím se znova ptát, proč to nedotáhl ještě dál.
Jako by se nikdy nedokázal jasně rozhodnout, co a s kým dělat. Typický je jeho odchod a posléze návrat ke Spirituál kvintetu, vedle něhož ovšem stíhal ještě všechno možné. Co tomu říkalo zdraví, to spíš vědí doktoři.
Pár jeho bluesových a gospelových nahrávek, kde ho žánr sám řídil a nedovolil mu žádný úhyb k patosu, považuji za ty vzácnosti, kvůli kterým je možné poslouchat populární hudbu nejen ušima, ale i srdcem a mozkem.
