Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Karamazovi, film na první dobrou nečitelný

  15:18aktualizováno  15:18
Milí diváci, v záplavě českých počinů pochybné kvality míří po čase do kin konečně další opravdový film. Nebude sice třeskutě bavit, ale bez zaváhání vás ujistí, že stále máme dobré herce i tvůrce.

A tomu se, zvláště za poslední půlrok, kdy do kin z české provenience nedošlo - až na pár čestných výjimek - téměř nic koukatelného, chce tleskat vestoje. I když v případě Karamazových bude stačit intenzivní potlesk vsedě.

Vrcholný Dostojevského text o otci, který má pocit, že může nad svými syny neomezeně vládnout a nakonec rukou jednoho z nich zemře, není třeba dlouze představovat. Tedy alespoň podle Petra Zelenky - režisér a scénárista totiž s divákovou primární znalostí klasika počítá.

Celý příběh je pak zabalený do zájezdu divadelního souboru do Polska, kde má odehrát právě Bratry Karamazovy na alternativním festivalu v prostředí krakovských oceláren.

Na jevišti i mimo něj
Úvodní sekvence jízdy autobusem okořeněná kolegiálním špičkováním, telefonáty s replikami "Jo, hraje v tom Ivan Trojan" a "balení" pohledné polské organizátorky festivalu působí, jako by se žádné drama ani nechystalo.

Jenže když nervózní režisér odmítne jednoho z herců pustit na otočku do Prahy splnit zapomenuté pracovní závazky a dělník přihlížející zkoušce prožije soukromou tragédii a požádá herce, aby hráli jen pro něj - to vše uprostřed Dostojevského replik - přenáší se drama z jeviště i mimo něj.

Trailer k filmu Karamazovi

Upřímně - ruským klasikem nepolíbený divák bude určitě stržen bez výjimky skvělými hereckými výkony a famózní souhrou špinavého industriálního prostředí s "inscenovaným" textem.

Stejně tak si ale může připadat zmatený okamžiky, které stírají hranice mezi představením a realitou. Ty jsou ze začátku jasně čitelné, jenže s postupem času se tak prolínají, že je těžké je rozlišit a "na první dobrou" pochopit.

Jistě, chce to jen chvilku a bez problémů se chytnete, jenže na úkor pozornosti na to, co postavy zrovna říkají. Což je škoda, protože všichni stále vědí co říkají a proč - jedno jestli v civilu nebo v roli.

Příkladem takového přechodu může být scéna, kdy si Igor Chmela povídá s jedním z ocelářských dělníků a pak plynule přejde do zásadního dialogu Ivana se Smerďakovem, který na něj v podání Radka Holuba čeká jen o pár kroků dál a hlavně úplně mimo jeviště.

Hra na hru
Zelenkův záměr propojit stále aktuálního klasika zaobírajícího se otázkami víry a svědomí s reálnou současností je tedy čitelný a místy skutečně sedne jak "zadek na hrnec", ale občas - jako třeba v úplném závěru - působí lehce násilně.

Čirou radost ovšem přináší už zmíněné herecké obsazení. Je znát, že herci Dejvického divadla mají Karamazovy osmiletým reprízováním ochozené a skvěle na sebe slyší.

Tak skvěle funguje třeba i protiklad stylizovaného "šílení" Ivana Trojana v roli starého Karamazova a absolutní Chmelova přirozenost v roli v Boha nevěřícího Ivana žádajícího odebrání vstupenky do království nebeského.

A ti, které si režisér přibral navíc, tedy Michaela Badinková, Lucie Žáčková a Jan Kolařík, se také nijak neztratí. Absolutorium si ale za "bouřlivě klidný" výkon zaslouží David Novotný - tedy ten, který chce na otočku do Prahy - v roli obviněného Dimitrije.

Režisér Petr Zelenka pak svou "hru na hru" kočíruje od prvního do posledního záběru s přehledem a evidentně přesně tak, jak zamýšlel a jak je autora Knoflíkářů a Příběhů obyčejného šílenství hodno. Ovšem, bohužel, na úkor už zmíněné čitelnosti.

Vidět Karamazovy stojí za to. Už jen proto, že je to místy mimořádně strhující film s jasným názorem a skvělými hereckými výkony. Otázkou je, kolik lidí zasáhne tak, že jim bude stát za to doplnit si chybějící položku povinné četby, nebo se nad filmem alespoň zamyslí. Kéž by jich bylo co nejvíce.

Karamazovi
drama, ČR 2008, 100 minut, přístupný, scénář a režie: Petr Zelenka (podle textu F.M.Dostojevského s využitím dramatizace E.Schorma), hrají: Ivan Trojan, Radek Holub, Igor Chmela, David Novotný, Lenka Krobotová
Premiéra: 24. dubna 2008

Hodnocení iDNES.cz 80%




Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...



GLOSA: Hutka poslal na Zemana smrtku. To už není protestsong, ale nevkus

Jaroslav Hutka (Open Air Music Festival Trutnov 2012)

„Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, zubatá už na Hrad chvátá,“ zpívá se v novince...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Další z rubriky

Úžasňákovi 2 porazili obřího žraloka, měli o dvacet tisíc diváků víc

Záběr z filmu Úžasňákovi 2

I svůj druhý víkend v našich kinech opanovali animovaní Úžasňákovi 2. Přišlo na ně 42 tisíc diváků, o dvacet tisíc více...

RECENZE: Prská, bublá, duní, vrže. Béčkový veležralok závidí Čelistem

Záběr z filmu Meg: Monstrum z hlubin

Do filmu Meg: Monstrum z hlubin nacpalo studio 150 milionů dolarů, přesto výsledek může jen závidět Čelistem, kde obrys...

VIDEO: Nechte se okouzlit, láká rodinné fantasy Louskáček a čtyři říše

Trailer k filmu Louskáček a čtyři říše

V hlavních rolích Keira Knightley, Helen Mirrenová či Morgan Freeman. Na lákavé obsazení láká film Louskáček a čtyři...

ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra
ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra

Náš syn oslavil první narozeniny a rozběhla se další velká epizoda v jeho i našem životě. Ta měla mít trvání rok a půl. Abych nastínila situaci. Moje máti, a i ta manželova, jsou staré školy s utkvělou představou, že batole by mělo s první sfouknutou svíčkou odhodit pleny. Proto jsem si téměř každý telefonát vyposlechla (moje máti) nebo v každé druhé textovce dočetla (manželova máti), že bychom se už měli na to „lulání“ zaměřit.

Najdete na iDNES.cz