RECENZE: Tony Clifton ne, spíš Ivan Jonák. Kapitán Demo už neprovokuje

Momentálně nejtělnatější a nejnevkusnější postava české populární scény Kapitán Demo se na novém albu prohlásil Mistrem světa všeho. S nevkusem sobě vlastním si utahuje z kde čeho, ale už v tom dávno není jiskra a nápad.

Něco tu chybí, zní název jedné skladby. I když, skladby... spíše hudebního skeče tak trochu bez pointy. Na novém albu Mistr světa všeho performera Kapitána Demo, což je alter ego zpěváka, skladatele a producenta Jiřího Buriana, toho chybí víc než jen „něco“, přitom je toho na něm ažaž.

Pustit si ho je jako otevřít starou kredenc, z níž se na vás vysype hromada léty nashromážděného harampádí.

Kapitán Demo a jeho tým, do něhož patří i hudebně-režisérská dvojice Jordan Haj a Givinar Kříž, kašle na vkus, soudnost, míru, samozřejmě, že zcela cíleně.

Pro vtip se nejde daleko, v jednom kotlíku se semele všechno, co slina na jazyk přinese, textově i hudebně, a chrstne se to posluchačovi do obličeje, ať se s tím nějak popere.

Je tu elektro, cikánská dusárna Čardáš s hostujícími Zdeňkem Godlou a Janem Bendigem, revival Tomáše Kluse plus skutečný Tomáš Klus, tradiční demovské slovní hříčky, někdy úderné, jindy trapné. Bez ironických uvozovek, bohužel. Jede se na první dobrou, viz vycpávky typu už zmíněné Něco tu chybí nebo blbiny Hodný benga, kde se jde opravdu na dřeň. 

Banjo, citace melodie Já mám koně vraný koně, text s verši jako „když podkovy zazvoní, jedou benga na koni, když se ozvou houkačky, jedou si benga pro kačky“. Říkačky jako ze záchodků na základní škole. Některé mluvené výstupy upomínají spojováky z desek Jiřího Schelingera z pera textaře a kapelníka Františka Ringo Čecha – napoprvé možná pobaví, ale co si s nimi počít při opakovaném poslechu?

Výhodou Kapitána Dema nicméně je, že snesete-li na jeho hlavu tyto a nespočet dalších výtek, s bohorovným úsměvem vám opáčí, že je to v pořádku a přesně tak to zamýšlel. Pozastavovat se nad tím, že to je celé blbé, laciné, pouťově křiklavé a fórové, nemá cenu. Dveře, které byste rádi vyrazili dobře mířeným kopancem, vám Demo sám ochotně otevře dokořán. 

Je to přece parodie, Kapitán Demo není a ani nemá být laskavý a moudrý klaun, ale buran v nevkusných hadrech s kočičím zlatem všude po těle, dávající okázale najevo svůj blahobyt. Hudební ekvivalent Ivana Jonáka. A jako takový se může jen těžko prezentovat „kvalitní“ hudbou.

Mistr světa všeho

45 %

Kapitán Demo

Jiří Burian je samozřejmě inteligentnější než jeho naducané alter ego, celé je to tedy hra, parodie, nadsázka. To už dlouho víme, potíž je ale v tom, že od dob prvního alba se Kapitán Demo nikam neposunul a drží se své šarže, která jako by ho začala požírat. 

Na to, aby se stal novým Tonym Cliftonem, mu schází větší razance, šok. Odvaha provést nebo pronést něco opravdu nečekaného, nepohodlného, jako to umí třeba Jiřího miláček Morrissey. To se na albu neděje, a ne, účast Hurikána Dalibora Jandy ve skladbě Půjdeme domů a budeme někoho pomlouvat, tím opravdu nečekaným krokem není. Demo zpohodlněl, zakuklil se sám v sobě.