Před velmi sporadickým publikem, které čítalo okolo pouhých třiceti lidí, vystoupili především hudebníci z bývalé Jugoslávie - ze Srbska a Makedonie žijící nyní ve Francii.
Říznou hudbu internacionálního ansámblu, v němž má své místo i dánská tubistka, vydatně podporovala obrovská bastuba, také však balkánský bicí nástroj tapan a tarbuka. Hudebníci chrlili na publikum všechny možné balkánské lidové písně a udivovali především pověstnými rychlými pasážemi hranými na dechové nástroje a také i akordeon.
Kapela předvedla nejen makedonské a srbské písně, nechyběly dokonce ani turecké nebo řecké skladby, takže všichni účastníci jen litovali, že nasazení a jižanskou energii silně brzdilo poněkud chladnější a odtažitější prostředí poloprázdného jazzového klubu.
Přestože ale publika bylo docela málo, hudebníci vystupovali jako kdyby v sále bylo přeplněno, podobně jako den před tím v Liberci, kde hráli dokonce pro sto padesát lidí. Mezi nejlepší muzikanty na podiu patřil francouzský trumpetista, jehož udivující sóla vynikala nejen virtuózní technikou, ale především výrazem, který si vůbec nezadal s interpretací a nasazením balkánských lidových hudebníků.
Vůdčí osobnost kapely - saxofonista a klarinetista Tudor Vukmirovic - nejen během hraní vydatně roztleskával, ale pokoušel se srbsky komunikovat s návštěvníky klubu. Na řadu přišly i jeho vlastní písně z desky Balkanska rumba, které nezapřely inspiraci v lidových písních. Ty ostatně tvořily hlavní náplň koncertu, takže hudebníci seznámili publikum s milostnými, smutečními nebo také i se svatebními písněmi, na které se tančí balkánské tance "kolo", "cocek" nebo "sa-sa".
Druhá část koncertu jenom stupňovala už tak energií nabité vystoupení hudebníků, kteří skončili svůj program pověstnými hity z Kusturicova filmu Underground, když jednou písní připomněli i jeho pozdější film Černá kočka, bílý kocour. Rytmicky velmi živou muziku kapely doprovázel i zpěv všech muzikantů, kteří jedinečně a s "balkánským nasazením" zahráli na závěr pověstnou skladbu Kalašnikov.
Říznou hudbu internacionálního ansámblu, v němž má své místo i dánská tubistka, vydatně podporovala obrovská bastuba, také však balkánský bicí nástroj tapan a tarbuka. Hudebníci chrlili na publikum všechny možné balkánské lidové písně a udivovali především pověstnými rychlými pasážemi hranými na dechové nástroje a také i akordeon.
Kapela předvedla nejen makedonské a srbské písně, nechyběly dokonce ani turecké nebo řecké skladby, takže všichni účastníci jen litovali, že nasazení a jižanskou energii silně brzdilo poněkud chladnější a odtažitější prostředí poloprázdného jazzového klubu.
Přestože ale publika bylo docela málo, hudebníci vystupovali jako kdyby v sále bylo přeplněno, podobně jako den před tím v Liberci, kde hráli dokonce pro sto padesát lidí. Mezi nejlepší muzikanty na podiu patřil francouzský trumpetista, jehož udivující sóla vynikala nejen virtuózní technikou, ale především výrazem, který si vůbec nezadal s interpretací a nasazením balkánských lidových hudebníků.
Vůdčí osobnost kapely - saxofonista a klarinetista Tudor Vukmirovic - nejen během hraní vydatně roztleskával, ale pokoušel se srbsky komunikovat s návštěvníky klubu. Na řadu přišly i jeho vlastní písně z desky Balkanska rumba, které nezapřely inspiraci v lidových písních. Ty ostatně tvořily hlavní náplň koncertu, takže hudebníci seznámili publikum s milostnými, smutečními nebo také i se svatebními písněmi, na které se tančí balkánské tance "kolo", "cocek" nebo "sa-sa".
Druhá část koncertu jenom stupňovala už tak energií nabité vystoupení hudebníků, kteří skončili svůj program pověstnými hity z Kusturicova filmu Underground, když jednou písní připomněli i jeho pozdější film Černá kočka, bílý kocour. Rytmicky velmi živou muziku kapely doprovázel i zpěv všech muzikantů, kteří jedinečně a s "balkánským nasazením" zahráli na závěr pověstnou skladbu Kalašnikov.
 Mezinárodní formace Slonovski bal. |
