RECENZE: V Rokoku řežou Klause a tropí si šoufky ze slušno-Čechů

Se zavilými českými bojovníky proti imigrantům a také s některými politiky se s velkou nadsázkou vypořádal David Drábek v Divadle Rokoko. Jeho autorská inscenace Kanibalky: Soumrak samců si bere na paškál i problematiku transgenderu a vůbec celou dnešní společnost.

Je tvoje pánevní dno šťastné? ptá se obálka programu a vlastně i celé první dějství novinky pražského Divadla Rokoko.

Režisér a autor hry David Drábek, pro kterého je to zde premiéra v roli kmenového režiséra Městských divadel pražských, představuje novinku, která satirickým způsobem reaguje na naše dnešní problémy. Jak by se z názvu a zmíněného dotazu mohlo zdát, Drábek si bere na paškál transgender, krizi mužského elementu a rozmlženou dělbu rolí mezi pohlavími. Autor nás ostatně bere na terapeutické sezení žen – bývalých mužů, které se vzájemně svěřují se svou potřebou nezakrývat skutečné já. Jednou z nich je i ústřední hrdin(k)a, policistka Diana ve skvělém podání Jiřího Hány. Právě ta na sezení dotáhne svou kolegyni a kamarádku, alkoholičku Iggy (Vanda Hybnerová).

Po eskapádě různých současných narážek však Drábek hrdiny staví před jiný úkol: musí vyšetřit záhadnou smrt pěti Arabů, která zavání nacionalistickým motivem. Diana a Iggy tak odhazují své „městské“ problémy, stylizují se do křupanského manželského páru a musí se infiltrovat do podezřelé bojůvky „slušno-Čechů“, která se kdesi v lesích připravuje na boj s imigranty a neziskovkami.

Druhá polovina Kanibalek tedy spustí vodopád skečů a gagů, když Drábek zmíněnou partičku vděčně vykresluje v těch nejočekávanějších barvách – tedy jako pologramotné mastodonty bojící se Kalouska a Evropské unie a vzývající Ortel, Okamuru a Kajínka. Drábek zde bez jakýchkoli skrupulí píše a režíruje pro svou cílovou skupinu: vytahuje ty nejočekávanější stereotypy a nechává publikum, aby se bavilo. A jde mu to mistrně.

Kanibalky: Soumrak samců

70 %

Divadlo Rokoko

premiéra 20. listopadu 2018

režie: David Drábek

hrají: Vanda Hybnerová, Jiří Hána, Petra Tenorová, Eva Leinweberová, Petr Konáš, Radim Kalvoda, Stanislav Lehký, Tomáš Havlínek, Pavel Juřica

Když už začne sklouzávat k opravdu laciným banalitám, dokáže včas otočit a promluvou vůdce bojůvky zjednodušeně pojmenuje, proč vlastně k takové polaritě naše společnost dospěla. To je však jediný moment, kdy Drábek trochu tne do mysli „svého“ diváka. Jinak ho totiž jen příjemně hladí po srsti a opevňuje v sociální bublině. Není nikde psáno, že je takový záměr trestuhodný, tvůrci prostě chtějí diváky bavit, ale neuneslo by Drábkovo publikum přece jen trochu náročnější humor? A není právě taková hra dalším důvodem k ještě většímu prohloubení příkopů?

Když se navíc divák trochu zamyslí, těžko hledá souvislost s onou transsexuální problematikou. Úplně mimo pak působí naturalisticky podaný krvavý sen o přeřízlém Václavu Klausovi, který samou láskou požírá sám sebe. Zde se již opravdu musíme ptát, zda právě Klaus ještě dnes někoho zajímá a zda je nutné vytahovat taková klišé, jako je kradení propisky.

Přistoupíme-li ke Kanibalkám jako k obyčejné, dobře zrežírované a dobře odehrané nadsázce, účel plní dokonale. Potěší i hudba Darka Krále a scéna Jakuba Kopeckého. Zůstává otázkou, zda právě pouze toto si dává nová dramaturgie Rokoka za cíl.