Kámoš
(Servisní článek najdete ZDE)
Je stejný jako trio mladých hrdinů, dva bezstarostní recesisté a domácký dobrák skrývající hrůzu z neznámých prostor, jež režisér Morten Tyldum posadil do jednoho bytu a nechal sdílet milostné trable, zábavy i smutky.
Jejich vztahy sice zaskřípají, když své soukromí prodají televizi, ale naštěstí je to jen cesta, aby si udělali jasno o sobě, nikoli o „prohnilém showbyznysu“ jako v tuctových mravokárných satirách. Etika se tu nekáže, rodí se bez efektů, samozřejmě jako dech.
Ani smích se neočkuje v umělých gejzírech „švandy pro mladé“, mísí se do něj smutek trapasů zneuznaných bavičů, které „málem“ vzali do pořadu Kdo přežije. Kámoš by se mohl jmenovat Norsko hledá superstar - ale vypráví o těch, kdo dovedou docela dobře žít před érou své slávy jako po ní.
Bratři jak se patří
(Servisní článek najdete ZDE)
O něco výše, zhruba ke třicátníkům, míří komedie Bratři jak se patří. Podepsali ji sice Peter a Bobby Farrellyovi, autoři děl typu Blbý a blbější, leč výjimečně nejsou názorně nechutní - a ani moc zábavní, pomine-li se radost, s níž Meryl Streepová a Cher hrají samy sebe.
Celý vtip je v tom, že Matt Damon a Greg Kinnear coby balíci dobývající Hollywood jsou tentokrát siamská dvojčata, „ne Siamci, ale Američani,“ jak se pyšní. Jenže od té situace by člověk čekal větší ohňostroj nápadů než sport či sex oddělený plentou.
A hlavně: příběh vychovává, káže dobročinnost na téma Pomozme postiženým, jako by se Farrellyovi dali na pokání a zapomněli, že ušlechtilost zabíjí humor více než hrubost. Coby odpustek prodávají v závěru výtečné muzikálové číslo.
Dokud nás smrt nerozdělí
(Servisní člának najdete ZDE)
A stárneme dál, film Dokud nás smrt nerozdělí zastupuje slušnou televizní zábavu pro diváky od čtyřicítky výše. Hlavně pro dámy, neboť směs špionážní a svatební komedie těží z rozdílnosti dvou brzkých tchánů, přitažlivého dobrodruha v podání Michaela Douglase a usedlého lékaře čili Alberta Brookse.
Podobný model měly snímky Přeber si to či Můj soused zabiják, tenhle však začíná pražskou scénou - ač se v Praze netočil - kdy Alexej shání Olgu. Pochopitelně jde o mafii a jadernou ponorku, ale Douglas rychle unikne z léčky i neschopné české policii, aby za mořem vodil za nos ještě neschopnější FBI i rodiče své budoucí snachy.
V akci mu sice pomáhá střih, ale dvorná kavalírská gesta zvládá lépe než zamlada. Na okraj: zženštilého zločince si tu s gustem zahrál David Suchet známý coby Hercule Poirot.
Rekonstrukce
(Servisní článek najdete ZDE)
Avšak koho osloví Rekonstrukce, o tom věk nerozhoduje. Dánský debut Christoffera Boea zosobňuje vše, zač festivaly dávají ceny a diváci chtějí zpět vstupné. Tedy „umělecké“ zrnění obrazu, skoky v časoprostoru, vypravěče, jenž klade řečnické otázky jako Je to konec, nebo začátek?
Záměrem bylo líčit lásku bez banalit, jinak, a jiná Rekonstrukce vskutku je - ale jen pro efekt. Nastolí jeden zajímavý motiv, kdy muž po osudovém setkání jako by přešel do jiné říše, kde ho dávní známí nepoznávají, ale dál vrší jen nekonečné variace na rafinované velké nic, kde je možné vše. I závěrečný podraz typu Hlupáčci, proč jste si lámali hlavičky?!
 Fotografie z norského filmu Kámoš. Kristoffer vyhrál nad Geirem 9:8. |
