Příběh z Tokia

Příběh z Tokia - Fotografie z filmu Příběh z Tokia. | foto: AČFK

Kamera se ani jednou nepohnula

Když se tento snímek před deseti lety uváděl na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, řada diváků jej označila za jeden ze svých nejsilnějších zážitků. Vůbec nevadilo, že zcela vědomě těžil z opozice vůči divácky vstřícnějším hitům japonským i zahraničním.

Ozu pomíjel dobové reálie a soustředil se na všeplatné pohnutky. Vystačil si se statickou kamerou, která se ani jednou nepohnula, snímajíc dění před sebou z pozice sedícího pozorovatele.

Postačilo mu několik záběrů, aby postihl, kam zvolení protagonisté patří, kým jsou, co čekávají.

Příběh z Tokia v prostých, až dokumentárních záběrech načrtává strastiplné putování zestárlých rodičů, hledajících oporu u rodin svých dětí.

Poznávají však, že jejich přítomnost je vnímána jako obtíž, i když k viditelným konfliktům nedochází. Vše se ukrývá pod formální zdvořilost.

Naznačený syžet může připomínat Krále Leara, Ozu se však vyhýbá jakýmkoli osudovým střetům, pomíjí velká gesta i tragiku. Naopak se dívá bez nejmenší touhy cokoli vyostřovat. Tušené konflikty plynou téměř neznatelně, jen v náznaku.

Příběh z Tokia
(Japonsko 1953)

režie Jasudžiro Ozu
scénář Kogo Noda
Jasudžiro Ozu
kamera Juharu Acuta
hrají Čišu Rju
Čieko Higašijamaová
Secuko Haraová
So Jamamura
Haruko Sugimuraová
Kuniko Mijake 
Kjoko Kagawaová
hudba Takanori Saito
původní název Tokjó monogatari
délka 139 minut
žánr drama

Příběh z Tokia - premiéry

kina 15. ledna 2004