Určitě jsi sledoval vlnu druhých alb vašich kolegů z indie scény jako jsou Killers nebo Bloc Party? Co si o nich myslíš?
Sledoval jsem je a mám pocit, že mezi nimi výrazně chybí něco, jako byla třeba druhá deska Oasis nebo Nirvany. Vlastně se mi žádná z nich nelíbí.
Není to tak trochu problém celé současné indie scény, že vychrlila spoustu skvělých debutů, na které jejich tvůrci neumějí navázat?
Asi ano, je to trochu bída. Druhé desky většinou nestojí za moc a nevím úplně přesně, čím to je. Nerad bych ale někoho jenom tak odstřelil a tvářil se, že my jediní víme, jak se to má dělat. Na druhou stranu ti otevřeně řeknu, že jsem přesvědčený, že naše druhá deska je skutečně lepší než ta první.
Kdo má být ta „rozzlobená lůza“ (angry mob) z jejího názvu?
Vychází to z myšlenky založené na tom, jak fungují média a jaký vliv mají na veřejnost. Ta vzteklá lůza je veřejnost, které se mediální korporace snaží prodat co nejvíc novin tím, že je neustále něčím straší a současně je vybízí, aby za vším hledali nějakého viníka.
Hraje v tom roli vaše špatná zkušenost s médii?
Nene, my jsme jen v roli pozorovatelů, kteří si uvědomují, jak média manipulují lidmi a vyhledávají jenom samé špatné zprávy a skandály. A já doufám, že spousta lidí půjde a koupí si naši desku, protože my se narozdíl od médií snažíme lidem přinášet pozitivní věci. Nabídnout jim optimismus a trochu kladné energie. A tím se snažíme potírat tu negativitu, která v médiích dnes převládá.
Dva roky na turné s jednou deskou, neleze ti některá z vašich písniček už krkem?
Když je před námi publikum, je pro nás radost hrát každou naši skladbu. Ale přiznám se, že ve zkušebně už jsme všichni hodně otrávení z I Predict The Riot. A aby to nebyla taková nuda, začali jsme to z legrace hrát jako reggae. (smích).
Kterou skladbu máš s odstupem nejradši?
I Predict The Riot. (smích) Vždycky, když ji hrajeme před lidmi, jsem nesmírně pyšný, že jsem ji složil. Z nové desky mám pak nejradši Retirement.
Mně se nejvíc líbí asi Everything Is Average Nowadays. Co zosobňuje ten dnešní průměr, o kterém se tam zpívá?
Je to obecně o naší kultuře. O tom, na jakou úroveň v posledních letech klesla. A taky o tom, jak má každé větší město na světě svoji prominentní ulici a jak jsou si tyhle ulice čím dál víc podobnější. V každé zemi najdeš Starbucks (v Česku zatím ne, ale neva, pozn. aut.), McDonalds, H&M... A všechno se stává čím dál větším mainstreamem. Každý by chtěl sedět na pupku světa, ale o to přece vůbec nejde.
Je i dnes něco mimořádné?
Asi jenom Beatles a Queen. (smích) Ale vážně, mám rád indie scénu. Lidi, co dělají svoje, neřeší blbosti a nebojí se dělat věci jinak. My jsme se taky vždycky snažili být trochu jiní než ostatní, zůstat indie. Skutečnost je ale taková, že mainstream nás mezi tím tak trochu dohnal. Ale čím víc se nám blíží, tím víc si ho snažíme držet od těla.
Celý rozhovor si můžete přečíst v březnovém čísle hudebního časopisu Filter.
KAISER CHIEFS
Pětice z britského Leedsu, která začala fungovat v roce 1997 pod názvem Parva. O šest let později se její členové rozhodli přejmenovat na Kaiser Chiefs - na počest kapitána zdejšího fotbalového týmu Lucase Radebea, který do Leedsu přišel z jihoafrického klubu Kaizer Chiefs. Jejich dva roky starý debut Employment, navazující na tradici britpopu a zejména ranných desek skupiny Blur, se stal jedním z nejúspěšnějších britských debutů posledních let a skupina za něj získala tři ceny Brit Awards. Jejich druhé album s názvem Yours Truly, Angry Mob, oficiálně vyšlo 26. února letošního roku.
