Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kafka na pobřeží mistrně proplétá realitu a sny

  1:00aktualizováno  1:00
Haruki Murakami je literární hvězda světové velikosti, čeští čtenáři však doposud měli příležitost se s jeho dílem seznámit jen v omezeném rozsahu: do letoška byly přeloženy pouze dvě jeho knihy.

Haruki Murakami | foto: David Port

Nakladatelství Euromedia Group nyní přišlo s dalším Murakamiho románem Kafka na pobřeží, jehož vydání se příhodně sešlo s předáním Ceny Franze Kafky autorovi.

Ti, kteří Murakamiho znají jen z románů Norské dřevo a Na jih od hranic, na západ od slunce, budou asi Kafkou na pobřeží trochu překvapeni.

Zatímco děj obou předchozích knih by se při troše dobré vůle mohl odehrávat prakticky kdekoli, Kafka na pobřeží je – navzdory titulu, jenž odkazuje k západní tradici – pevně zasazen do rámce japonských reálií a tradic.

Stále je tu přítomná jakási fatalistická nostalgie a odevzdanost osudu, avšak zásadní roli tu nehrají ani tak vzpomínky na minulost jako sny. Jinak než jejich pomocí se totiž děj románu vysvětlit nedá.

Kdo vlastně vraždil?
Hlavním hrdinou knihy je patnáctiletý Kafka Tamura, který se rozhodne odejít z domova. Žije sám s otcem, slavným sochařem; matka se sestrou odešly, neznámo kam, když mu byly čtyři roky. Po několikadenním putování po Japonsku se Kafka probudí v křoví se zakrvaveným trikem. Vypadá to, jako by někoho zabil, ale ve městě není žádná vražda nahlášena.

Několik set kilometrů odtud však stejné noci pan Nakata, šedesátiletý prosťáček, který se živí hledáním zatoulaných koček, ubodal postavu jménem Johnnie Walker, z nějž se ráno vyklube Kafkův otec. Kdo jej zabil: pan Nakata, nebo Kafka, ačkoli jen přeneseně, ve snu?

Nakatův osud nenávratně ovlivnily sny a nevědomí. Za války, když mu bylo devět let, upadl z neznámých příčin na několik týdnů do bezvědomí; po probuzení zjistil, že neumí číst ani psát, ale nabyl daru kočičí řeči.

Složitá struktura románu dlouho nedovoluje čtenáři plně pochopit, jaký vztah mezi oběma protagonisty, kteří se nadto nikdy nesetkají tváří v tvář, panuje. Přesto tuší, že jejich příběhy jsou od onoho nočního incidentu úzce propojeny. Celou knihou pak pokračují paralelně až do strhujícího finále, v němž Nakata otevře bránu do světa mrtvých a Kafka konečně pozná, kdo je jeho ztracená matka.

Murakamiho čtenáři vždy oceňovali melancholii, s níž se jeho postavy oddávají lásce. Leitmotiv tragického, nenaplněného citu rezonuje i v Kafkovi na pobřeží, ale v úplně jiném světle.

Láska tady spíš zavání perverzí: vždyť Kafka udržuje poměr s matkou a ve snu znásilní svou sestru. Namísto čisté lásky tu jde o antický a ve dvacátém století Freudem znovu vyložený Oidipův komplex: Kafku totiž celou knihu pronásleduje proroctví, že zabije svého otce a bude spát se svou matkou.

Sanders, Schubert, Eichmann
Pro Japonsko tolik typické neobyčejné tváře sexuality ostatně ovládají celý příběh, jedna z postav, knihovník Ošima, je dokonce zároveň mužem i ženou. Jeho postava ztělesňuje Platonův princip vzájemné komplementarity obou pohlaví, kterou vyjádřil ve svém díle Symposion.

Kafka na pobřeží je podobně jako ostatní Murakamiho romány prošpikovaný odkazy na západní kulturu. O Johnniem Walkerovi, jenž svou stylizaci přebírá po chlapíkovi z etikety skotské whisky, už tu řeč byla. V příběhu dále hraje důležitou roli Plukovník Sanders, jako vystřižený z reklamních materiálů. Románem zní Schubert a Beethoven, Kafka si čte knihu o nacistickém zločinci Adolfu Eichmannovi.

Přesto je jeho životní putování svázáno s Japonskem jako u Murakamiho asi nikdy předtím. Přísná racionalita tu naráží na hradbu paralelního světa, v němž se postavy mohou navždy ztratit.

Kafka se dostává až do neskutečného kraje, kam jej zavedou dva dávní dezertéři z druhé světové války. I když mu tam nic nechybí, útrapy bytí dostávají přednost před pohodlím nebytí, život je lepší než sebevražda.

Kafka na pobřeží je úžasný román, u kterého i po více než pěti stech stranách čtenář lituje, že končí.

HARUKI MURAKAMI - Kafka na pobřeží
Překlad Tomáš Jurkovič. Euromedia Group – Odeon, Praha 2006, 560 stran, doporučená cena 299 korun.
Hodnocení MF DNES: 100%

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Herci z muzikálů včetně Mamma Mia nedostali honoráře, došlo na insolvenci

Herečka Alena Antalová v hlavní roli Donny v muzikálu Mamma Mia v pražském...

Producent Jiří Jurtin a jeho firma Crystal Skull je ve finančních potížích. Tvrdí, že společnost Ticket Art Praha mu...

Další z rubriky

RECENZE: Vytvořte novou kategorii Litery. Speciálně pro Dědinu

Petra Dvořáková

Spisovatelka Petra Dvořáková zve čtenáře na dědinu. Voní po ovaru, pálence a senu.

Bude mít Česko vlastní Hru o trůny? V září vyjde Ollo: Země sváru

Kit Harington a Rose Leslie v seriálu Hra o trůny (2012)

Příběh nejprve slavil úspěch na internetu, nyní vyjde i knižně. Prvotina překladatelky Háty Kreisinger Komňacké Ollo:...

Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz