Koncert na Vypichu připomíná DVD i CD Po čertech velkej koncert, které stále patří k nejžádanějším titulům. - Čtěte Kabát má po dvaceti letech nad sebou solidní nadhled
Na novém, zatím odloženém studiovém albu Kabát pracuje už od loňského roku. "Ve studiu Sono jsme si natočili takový lepší demosnímek. Aby byl připravený pro Milana Špalka, který píše texty. To bylo začátkem roku 2009. Ale od června jsme se začali chystat na koncert na Vypichu a zkoušet s kapelou písničky na 12. září," vysvětluje Josef Vojtek přerušení prací.
Vám asi zpívání nechybělo, vystupujete v muzikálech, ale kapela loni nekoncertovala. Scházelo jí to?
Hrát na živo je samozřejmě fajn, ale my jsme nic nového nevydali. Album Corrida už je nějaký rok na světě. Se starým repertoárem bychom se sice mohli vydat na festivaly, ale to jsme nechtěli dělat, abychom fanoušky neodradili od jediného koncertu na Vypichu.
Dokázal jste si koncert 12. září užít, nebo jste se spíš stresoval?
Před žádným koncertem ani v divadle si nedávám alkohol. Potřebuju mít hlavu úplně jasnou. Já jsem se snažil vstřebat z atmosféry koncertu na Vypichu co nejvíc. Samozřejmě přišla nervozita, ale taková zdravá. Člověk pak prožil dvě hodiny v "ajfru" a najednou jsme zjistili, že jsme u třicáté čtvrté písničky. Zbývají dvě skladby a přijde konec. Samozřejmě turné si člověk vychutná jinak. Po druhém třetím koncertu už má vystoupení zažité a další koncerty jsou pohodovější. Jediný koncert byl trochu stres. Chyba by se nedala opravit. Byla to zároveň premiéra a derniéra. Ale co mělo proběhnout, proběhlo, co mělo zaznít, zaznělo. Takže to bylo dobré.
Přišla i vaše dcera Valentýna, kterou jste pozdravil přímo z pódia a dodal: "Poprvé na rockovém koncertě." Co vám pak říkala?
Byla nadšená. Valentýna byla opravdu poprvé na rockovém koncertě. Chtěl jsem jí to nějak zpestřit, protože nevěděla, co ji čeká. Chtěl jsem jí dát najevo, že vím, že tam je, a že na ni myslím. Pak jsem to jakoby shodil, když jsem říkal, že doufám, že mi kapela odpustí. Neradi to děláme, každý druhý fanoušek na autogramiádě nám říká: "Mohli byste pozdravovat naše známé?" To bychom se uzdravili a nic bychom nezahráli. Ale pro Valentýnku to byl takový zlomový bod.
Kapela možná zažila koncertní vrchol, který se asi dá časem zopakovat. Ale kam chce jít Kabát dál, co dalšího může zkusit?
Vrchol se v muzice nedá ohraničit počtem lidí, kteří přišli. Když jsme dělali koncert v klubu, nadšení jsme byli úplně stejně. Atmosféra tam nebo v malé hale může být někdy lepší než na veliké otevřené pláni. Vrcholem bych to nenazýval. Slavili jsme výročí, takže vystoupení muselo být takhle veliké, proto to byl jediný koncert v roce, proto přišlo tolik lidí. Neznamená to, že po koncertu na Vypichu budeme hrát hůř. Kapela se vyvíjí, jdeme dál. Myslím, že toho máme ještě dost před sebou, fanoušci nás chtějí a to je dobře.
Plánujete letos podzimní turné v halách?
Všechno se odvíjí od nového CD, které bychom chtěli vydat do prázdnin. Uvidíme, jak se to stihne, pokud ano, pak bychom se vydali na turné. Na letní festivaly bychom se vypravili jenom na Slovensko, které je pro nás stále pole neorané. Zatím jsme tam nenarazili na nikoho, kdo by nám zajistil a zorganizoval velké turné po halách. Nechceme riskovat, aby se vypravilo dvanáct kamionů třeba do Košic s tím, že není všechno na sto procent připravené. Na festivalech na Slovensku zahrajeme třeba blok o hodině a půl. Na podzim bychom chtěli jet po zimních stadionech v Česku i s novým pódiem.
Koncert skupiny Kabát na Vypichu - z ptačí perspektivy
Český slavík 2009 - skupina Kabát
Jak bude vypadat chystaná deska?
Zatím máme takový lepší demosnímek. Ve finální práci se může nahrávka změnit, kluci třeba přijdou s novými nápady, které zapracujeme. Od loňského listopadu jsme se viděli na Slavících, pak jsme si dali oraz přes svátky a brzy se sejdeme ve studiu při práci na cédéčku. První nahrávky jsou docela syrové, tvrdé. Každá písnička se může také změnit, až dostane český text. Ale bude to klasický Kabát, který mají lidi rádi.
Máte na vašeho kolegu a textaře Milana Špalka nějaké metody, jak ho povzbudit v textování, o kterém přemýšlí prý i ve Španělsku na rybách?
Je to jeho koníček. Já mám divadlo, Milan má ryby. Jezdí na ně i do Španělska. Ale ona to není sranda. Tlačit se na něho nedá. Múza může poletovat bůhví kde. Také díky Milanovým textům má kapela svoji tvář. Nemá smysl lámat něco přes koleno za každou cenu, to se nevyplácí ani v jiných oborech. Uspěchat texty jenom proto, abychom někomu zavřeli pusu nebo splnili nějaký termín. Ono se to pak vrátí z druhé strany a je to většinou horší, než člověk zamýšlel. Lepší bude rok počkat než rychle vydat něco nehotového a pak toho celý zbytek života litovat. Necháváme Milana být, on ví sám, kdy to bude hotové. Když řekne, že je to dobré, tak to opravdu dobré je.
MuzikálBaron Prášil bude mít v pražském divadle Hybernia premiéru 25. února. |
Spíš jako pohádka, fantaskní příběh s velkými projekcemi. Bude to tam hodně lítat. Spolupracují s námi kaskadéři, měla by to být veliká zábavná show, možná i pro děti. Libretista a textař Petr Markov nenapsal ani jedno sprosté slovo, což je hezké. Upozornil nás, abychom nemluvili v hanlivých výrazech, aby to bylo česky čisté. Děti budou nadšené, my tam opravdu přilétáme na dělových koulích, podobně jako ve filmu. Letíme až z horního balkonu Hybernie, což je dobrých dvacet metrů, a přistaneme na pódiu. Nemáme dabléry. Nad pódiem i nad lidmi budou létat motýli. V představení se objeví i krásné, štíhlé tanečnice s křídly. Bude to hezké, zajímavé, barevné včetně 3D projekcí. Samozřejmě Barona Prášila zase někdo sepsuje, protože je to jen popový muzikál. Ale já si myslím, že lidé nechtějí dumat dva dny po představení, co tím chtěl básník říci. Písničky Zdeňka Bartáka si budou myslím zpívat. Jsou to chytlavé melodie, které nikoho neuráží. Zní krásná, voňavá čeština, která se hezky mluví a hezky se to zpívá. Myslím, že diváci budou při nejhorším příjemně naladění.
Půjdete letos k volbám?
Je, je, je… S tímhle nechci mít nic společného. Já radši budu v divadle zkoušet, radši budu doma s rodinou, radši budu i luxovat, což opravdu nenávidím. Ne, nemám vůbec nic, co bych k tomu dodal.
