K vesnickým zábavám patří i rvačky

  • 15
Nejedna z dnes slavných kapel začala svou kariéru na obyčejných tancovačkách. Klasické zábavové koncerty na vesnicích či ve městech mají svoji specifickou atmosféru a o návštěvníky většinou nemají nouzi.

"Určitě se na tom podílí fakt, že zábava netrvá dvě hodiny jako běžný koncert někde v klubu, ale táhne se až do rána. Lidé si prostě chtějí pořádně zapařit a uvolnit se ze všedních starostí. Svůj specifický kolorit mají hlavně zábavy na vesnicích. Návštěvníci tam jsou mnohem spontánnější než ve městech," tvrdí dlouholetý pořadatel tanečních zábav Milan Obšel.

"Je to asi tím, že v dědinách není tolik kultury. Lidé si proto chtějí pořádně užít i to málo, co zde mají. Zábavy ve městech jsou trochu unuděné, lidé jen postávají a poslouchají muziku, kdežto na vesnicích to opravdu žije," dodává Obšel.

"Je sice pravda, že se zde občas někdo porve, ale to už k zábavám patří. Do rvaček se většinou pouští stále stejní lidé, ale už je máme vytipované a hlídáme si je. Důvody bitek se pořád opakují: alkohol, holky nebo různé podvody, které na sebe lidé občas dělají," odhaduje pořadatel zábav.

"Paradoxní je, že čím větší zábavu organizuji, tím mám menší problémy s agresivními návštěvníky. Když je v sálu namačkáno nějakých pět set lidí, těžko z nich bude někdo myslet na rvačku, když se může na parketě sotva pohnout," připomíná Obšel.

I když se podle něj na řadě bitek podílí alkohol, pořádání zábav si bez něj nedovede představit.

"Náklady na zábavu se pohybují kolem dvaceti tisíc korun a ty jen z prodaných lístků nepokryju. Proto to doháním tržbou z vypitého alkoholu. Navíc si myslím, že by lidé nešli na párty, kde se žádný alkohol neprodává," soudí pořadatel zábav a zároveň manažer kapely Alien, která na podobných akcích často vystupuje.

Skupina se soustředí na převzaté skladby od Kabátu, Škworu, Acceptu a dalších souborů. Její repertoár ale tvoří také vlastní písničky, které vycházejí z melodického rocku.

"Líbí se mi nejen hudba, ale i jejich texty plné jinotajů a různých sdělení vložených mezi řádky. Témata jsou klasická. Zpívají hodně o lásce, ale trochu z jiného úhlu pohledu," říká Obšel.

Koncertní pódia patří také mohelnické zábavové kapele Herrgott, která hraje české songy od Schelingera přes Kabát až po Arakain. V repertoáru má i deset vlastních skladeb.

Název skupiny nemá nic společného s "pánem bohem" ani Karlem Gottem, i když k jeho popularitě by se skupina ráda propracovala. "Zatím máme asi šest desítek stálých příznivců, kteří za námi jezdí na koncerty oblečení v našich tričkách a čepicích. Muzicírování nás baví, a navíc kapela, to je jako druhá rodina," říká baskytarista Pavel Homola.

"„Všichni máme dobrý pocit z toho, když vyjdeme na pódium a lidé nám zatleskají. Našim fanouškům vzkazuji, aby se nebáli, že na ně zapomeneme, až budeme slavní, protože oni jsou pro nás nejdůležitější," dodává hudebník.

Vesnické zábavy brázdí i šternberská rocková kapela Arconat, která baví publikum vlastními i převzatými písničkami. "Hrajeme třeba skladby od AC/DC, Black Sabath, Blink 182 a mnoha dalších skupin. Naše autorská produkce nabízí melodické písničky, které jsou určené k tanci, " říká bubeník Ivo Wywial.

Koncertování je pro něj hlavně zábava a drahý koníček. "Hodně mi to žere peněženku. Musím stále kupovat nové paličky, blány, reproduktory a další věci. Za rok odehrajeme kolem devadesáti koncertů, takže se všechno dost opotřebovává. Peníze, které svým hraním vydělám, investuji zpátky do muziky, takže jsem vlastně stále na nule," dodal muzikant.

Stále mu to ale stojí za to. "Oproti konkurenčním kapelám jsme na tom, co se návštěvnosti našich koncertů týče, dobře. Atmosféra na zábavách je fajn, ale na druhou stranu už to není jako před deseti lety. Tehdy chodilo daleko více lidí," vzpomíná Wywial.