|
Speciální přílohu iDNES ke Švandovu divadlu najdete ZDE. |
Prošel jste několika scénami - komorními i většími, ale do zbrusu nového divadla vstupujete poprvé. Už se tady vyznáte?
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste na otevření divadla čekali? Když se termín otevření stále oddaloval, neměl jste chuť přijmout nabídku jinam?
Já jsem neváhal, byť nabídky odjinud přicházely. Věřil jsem, že soubor vydrží a nerozpadne se. Nakonec se ukázalo, že ty více než dva roky, kdy jsme čekali, nebyly tak drastické. Mohli jsme dál hrát v Celetné, já jsem hostoval v jiných divadlech.
Jak se vám tu hraje?
Pěkně. Zatím jsme měli jen několik představení, ale myslím, že pro herce je to ideální prostor.
Premiéru Clavija jste hráli v Děčíně. Cítil jste, že tam sedí jiné publikum než kritici, sponzoři - zkrátka pražští premiéroví návštěvníci?
Z devadesáti procent přišli normální lidi z okolí. Děčín jsem znal ze zájezdů s Činoherním klubem nebo s Divadlem pod Palmovkou. Bez přehánění musím říct, že v Děčíně jsou jedni z nejlepších diváků v republice. Zkoušet a odehrát premiéru ale bylo organizačně velmi náročné, protože jsme ještě hráli v Praze a pendlovali sem a tam. Bylo to hodně vyčerpávající.
Podobně náročný musel být i přesun do Švandova divadla, kdy jste zkoušeli ještě za rekonstrukce.
My jsme na leccos zvyklí, nikdo nepředpokládal že všechno půjde hladce. Zkoušeli jsme za zvuků vrtaček, občas i dělníci zabloudili do hlediště.
Kariérista Clavijo je po pokryteckém svatouškovi Tartuffovi vaše druhá zcela negativní postava. Užíváte si padouchy na jevišti?
Pozor - obhájit negativní postavu je docela těžké. Takový charakter nesmí být černobílý, ale pravdivý. Aby takovou úlohu herec zvládl, musí mít nasbíraný arzenál z kladných i záporných rolí.
Nemáte strach, že budete hrát před poloprázdným sálem?
Skrytou obavu mám pořád. Zatím se tu hrály většinou jen premiéry a bylo nabito. Jenže to jsou nestandardní podmínky. Spousta lidí určitě přijde ze zvědavosti, prohlédnout si budovu a soubor. Ale jestli divadlo skutečně přitáhne pozornost, to se ukáže až na jaře.
Pocházíte z rodiny, která hodně sportovala, sám jste se věnoval atletice. Může herectví něčím připomínat sportovní výkon?
Srovnatelné to asi není. Obrovská výhoda ovšem je, že se díky sportu naučíte koncentraci a správnému načasování výkonu. Umíte si udržet formu, víte, jak rozložit síly. Jsem hrozně vděčný, že jsem sportovní průpravu absolvoval. Navíc spousta rolí není náročná jen psychicky, ale i tělesně, a pak je dobrý fyzický základ velká výhoda.
Čím si vysvětlujete, že vaše cesta nakonec nevedla na stadion, ale do divadla?
Naše rodina nebyla jen sportovní, moje maminka milovala operu. A já jsem inklinoval k divadlu vždycky, i když do svých dvanácti let jsem to nevnímal.
Již při studiích na gymnáziu jste se v divadelním kroužku setkal s Ivanem Řezáčem, vaším nynějším kolegou. Byl to zvláštní pocit, stanout na jevišti se svým prvním učitelem?
Jsem na to dodnes pyšný. S Ivanem jsem pracoval v době, kdy herectví bylo jenom snem. Chodíval jsem do divadla F. X. Šaldy v Liberci a hrozně ho obdivoval. Připravoval mě i na přijímačky na DAMU, pak jsme se několik let nepotkali. Setkaní po letech pro mě bylo fatální. Když mám chuť na divadlo nadávat, vzpomenu si na začátky s Ivanem, a to mi vrátí energii.
Divadlo je podle vás rivalská záležitost. Vedení Švandova divadla však hodně tmelí soubor, dokonce máte i společné herecké šatny. Vyprchala z vás soutěživost?
Divadlo je kolektivní věc. Každý herec je egocentrik, ale musí to potlačit, pokud chce dělat dobré inscenace. Můžete hrát jednu hlavní roli za druhou, ale když na jevišti nefunguje partnerství, tak nezmůžete nic. Po takovém divadle netoužím.
Jste herec věrný převážně divadlu. Nemrzí vás, že tak přicházíte o popularitu?
Já jsem se ve třinácti letech rozhodl pro divadlo. Tušil jsem, že jestli uspěju, musím si toho vážit jako obrovského štěstí. Divadlo je pro mě základ. Natáčení, dabingy nebo rozhlas - to je příjemný bonus. Některé takzvané kšefty mě navíc ani nezajímají, byť by byly dobře placené. Leccos jsem musel kvůli závazkům v divadle odmítnout. Když hraju velkou úlohu, tak neberu dabingy z principu, protože na roli je třeba se soustředit. Nemusím mít vilu, nové auto a bazén. Věděl jsem, že k divadlu se nechodí pro peníze.
