Už od devíti hodin ráno před pražskou Galerií Klementinum netrpělivě přešlapuje hlouček lidí. Čekají na to, až si s předstihem zarezervují vytoužených deset minut, v nichž na vlastní oči spatří největší rukopisnou knihu na světě - takzvanou Ďáblovu bibli, přesněji Codex gigas.
Po bezmála tři sta šedesáti letech se na pár měsíců vrátila do země, kde na počátku 13. století vznikla a odkud ji roku 1648 ukořistila švédská vojska.
Nebe, peklo a dějiny světa
Od té doby Ďáblova bible vycestovala ze Stockholmu třikrát: do New Yorku, do Berlína a teď do Prahy.
Prohlídka má přesná pravidla: čas je přesně určen a před samotnou knihou umístněnou v klimatizované, nárazuvzdorné vitríně, prostupují návštěvníci "přechodovou komorou".
Teplota v místnosti je nastavena na 18 až 20 stupňů, vlhkost na 45-55 procent, fotit se nesmí. Kdyby se některé z hodnot vychýlily, může hrozit i zavření výstavy. Ale to je podle ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka katastrofická vize, zatím prý Švédové hodnotí pražské podmínky jediným slovem: "Úžasné".
Ve zšeřelé trezorové místnosti za dva a půl milionu korun se pod sklem vyjímá kniha.
I když čekáte, že má být gigantická (výška 92 a šířka 50 cm), stejně vás rozměry zaskočí. Nemůžete však listovat pergamenovými stránkami ani neuvidíte zdobnou vazbu s kováním.
Kniha je totiž otevřena na nejslavnější dvoustraně. V sytých barvách je zde vyobrazen nebeský Jeruzalém a proti němu ďábel se zelenou tváří, čtyřprstými pazoury a rozeklaným hadím jazykem.
Podle historika Zdeňka Uhlíře představují tyto symboly odvěké napětí obce boží a obce ďáblovy, mezi nimiž se podle středověkých představ odehrávají dějiny světa. I čert, šlachovitý a trochu podvyživený, působí rozporuplně: děsuplně a zároveň legračně.
Legendě o hříšném, zazděném mnichu Heřmanovi, který na pomoc s psaním knihy povolal ďábla, se historik usmívá. Podle Uhlíře vznikla pověst, ale i název Ďáblova bible později, jako podvědomý pokus vysvětlit věci nevysvětlitelné.
O počátcích díla se neví ani to, zda opravdu vzniklo v klášteře ve východočeských Podlažicích a kdo byl jeho autorem. Předpokládá se, že jde o práci jedince, kterému sepisování mohlo trvat deset let.
Ďáblova trička
Teprve na doprovodné, zevrubné výstavě si lze prohlédnout reprodukce dalších stran s latinským textem, který je snad o to titěrnější, oč větší je kniha. Většinou jde pouze o čtyřmilimetrové, nahuštěné písmo, které prý i badatelé luští s velkými obtížemi.
Proč je tak malé, není úplně jasné - podobně jako to, proč byly některé strany vytrženy. A na závěr si můžete zakoupit třeba trička či hrníčky s dvěma písmeny: cg.
