V Pivovarské zahradě ho doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Christophera Franklina. Flórez přiletěl napřed do Prahy, a to z Paříže, kde vystupoval na koncertě pod Eiffelovou věží u příležitosti státního svátku Francie. V přímém přenosu ho mohli sledovat i diváci televizního kanálu ČT art.
„Koncerty pod širým nebem nedělám příliš často, jako operní pěvec vystupuju spíš v divadlech a koncertních síních. Pro hlas to navíc není příliš dobré, protože se nedá spoléhat na akustiku a všechno záleží na umění zvukových mistrů,“ poznamenává pěvec. Pokud ale všechno vyjde, tak si prý takový koncert užívá. „Koneckonců technologie jsou dnes samozřejmou součástí života. A koncert v plenéru osloví mnohem více lidí, třeba v Paříži přišlo půl miliónu lidí a další čtyři milióny viděly přenos,“ dodává Flórez.
Jen pár minut po skončení koncertu, který proběhl hladce, přišla zpráva o masakru v Nice. „Všechny nás to přirozeně šokovalo. Bezpečnostní opatření v Paříži byla mimořádně přísná a týkala se i účinkujících. Nikdo z nás například nesměl opustit vyhrazený prostor od čtyř odpoledne až do půlnoci, jinak by nás už nepustili zpátky na pódium,“ popisuje situaci zpěvák.
Začínal s popem
Flórez už dříve vystupoval v Praze, do Českého Krumlova však zavítá poprvé. Na program galavečera zařadil árie Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese Gounoda, Julese Masseneta, Giuseppe Verdiho, ale také ukázky ze španělských zarzuel. Tentokrát chybí Rossiniho opery, které kdysi nastartovaly jeho kariéru. Ostatně letos to je dvacet let, co Flórez zaskočil na festivalu v italském Pesaru v Rossiniho opeře Matilde di Shabran a za svůj výkon sklidil obrovské ovace.
„V současnosti mému repertoáru dominuje spíše francouzská hudba. Prostě se posouvám dál, zpívám například Werthera. Rossiniho si nechávám spíše na léto, pro festival v Pesaru,“ vysvětluje. Je stálým hostem nejprestižnějších světových scén včetně Metropolitní opery a díky jejím živým přenosům do kin se často objevuje i na stříbrných plátnech. V milánské La Scale mu před pár lety dokonce dovolili porušit nepsané pravidlo zakazující opakování árií. Flórez tak po obrovském aplasu ještě jednou zazpíval árii v Donizettiho opeře Dcera pluku.
Ovšem kdysi dávno začínal Flórez v rodné Peru skromně - jako barový zpěvák. Dokonce i na konzervatoř v Limě nastoupil s úmyslem zdokonalit se v populární hudbě. Nicméně jeho talent pro klasickou hudbu se záhy projevil. Na své začátky v pop-music ale Flórez nezapomíná a občas se na koncertech pro zpestření sám doprovází na kytaru. „Uvidíme, možná to udělám i v Českém Krumlově,“ slibuje.
