Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsme rasisti, ale od vítězky Ceny Knižního klubu se o tom čte dobře

  11:17aktualizováno  11:17
Bílej kůň, žlutej drak je zřejmě první česko-vietnamská próza. Sepsaná devatenáctiletou autorkou Lan Pham Thi a okamžitě oceněná. Ale nejen proto si zaslouží pozornost.

Lan Pham Thi | foto: Archiv autorky

Už autorčin příběh by vydal aspoň na povídku. Mladičká Lan Pham Thi, narozená roku 1990 v Sokolově, si před odjezdem na zahraniční studia začne jen tak z nostalgie psát a výsledek pošle do známé Literární soutěže Knižního klubu, kterou si dohledá na internetu. Vyhraje a román nazvaný Bílej kůň, žlutej drak o několik měsíců později vyjde. Jenže autorka se trochu lekne, že všem nepůjde ani tak o román jako o Vietnamku, která umí česky.

A právě o to jde. Její vypravěčka střídavě tvrdí, že je Češka, že je Vietnamka, ale otázkou zůstává, čím vlastně být chce. Její příběh vyznívá jednoznačně: Češi Vietnamce nemají rádi, a to hodně. "K čemu je mi dobrá známka z češtiny a místo narození Sokolov? Jsem Vietnamka. Pro všechny. Navždy. Předseda. Soudce," stojí na první stránce. V podobně rychlém, odsekávaném stylu se odvíjí celá knížka, co věta, to odstavec, často jen výkřiky, podněty, přívlastky, okamžitá pojmenování.

Denní setkání s rasismem

Lan Pham ThiVěk autorky je poznat, což má své výhody i nevýhody. Je to mladá, ne zcela vyzrálá, ale také příjemně občerstvující knížka, viděná z podstatně jiné perspektivy, než kterou se ubírá současná česká literatura. Lan Pham Thi neřeší českou (německo-sovětskou) minulost, nepíše o dědictví socialismu, o pokřivených charakterech, kompromisech, paradoxech, cizí je jí hospodsko- pábitelská poloha stejně jako chrlivá obraznost, není vlastně příliš niterná ani příliš poetická.

Ve snaze o úspornou stylizaci a využíváním obecné češtiny by se snad daly najít jisté spojitosti s kratšími texty Michala Viewegha či posledním románem Jaroslava Rudiše Potichu, k tomu by však Lan Pham Thi musela být ironičtější. Autorka o tom takhle neuvažuje. Popisuje to, co dobře zná, co ji obklopuje: současnost, Vietnamci, Češi, jihočeský Písek, v němž studovala a kde se příběh odehrává.

Mladá vypravěčka a její rodina tam prakticky dennodenně zakoušejí různé formy rasismu a xenofobie, agresí příběh začíná. Česká Vietnamka se se svým bratrancem Totem, který právě přijel na návštěvu z Vietnamu, trochu večer zdrží v ulicích, když je napadne partička skinheadů. Rasový motiv je od počátku zřejmý, prší tu nadávky typu "sráči žlutej", "čubičko exotická".

O něco dál hoří obchůdek vietnamských příbuzných, policie se baví vtipy z vietnamského tržiště, čeští úředníci si nechávají tučně zaplatit, aby povolili restauraci vypravěččina otce, a starosta sice oficiálně vypouští fráze o integraci a toleranci, ale v upřímné opilosti by dal nejradši všechny Vietnamce z města vypráskat. A kdo je starostův řidič? Jeden z násilnických skinheadů.

Ne, příběh Lan Pham Thi se ani v nejmenším nesnaží být opatrný, vyvážený, korektní. Čtete a čtete a najednou vás napadne, že tu snad není ani jedna pozitivní česká postava. V rozhořčení nad více či méně skrývanou českou nenávistí vůči cizincům, kterou si zřejmě prošla i autorka či její známí osobně, připomíná Bílej kůň, žlutej drak litanii, zaťatý výpad v sebeobraně. Trochu podobný tomu, ke kterému v knížce nabádá strýc Hoang hrdinku: "Schválně, v kterém okamžiku nejlépe zabiješ draka Temnot? Když začíná plivat síru! To je okamžik, kdy se samou pýchou otevře jako lotosový květ. Trong lúc dó thí dánh! V tu chvíli udeř!"

Jenže litanie bývají jednostranné. Autorka například nijak neproblematizuje vietnamské podnikání, její Vietnamci jsou k obcházení zákona vlastně donuceni okolnostmi, nepřejícností českých úřadů. Podobně je tomu i s médii, která tu jsou líčená jako dosti příživnický, přihlouplý stav (prsatá televizní moderátorka, přiopilý, sexuálně obtěžující redaktor).

Lan Pham Thi prostě s energií svého mládí, bez velkých zábran a obav, črtá, co jí leží na srdci, čtivě, lehce, dynamicky. Český text obohacuje vietnamskými výrazy, někdy i celými větami, nezdráhá se použít ani tu známou komolenou vietnamskou češtinu. A ač její kniha není komickou či tragikomickou, smysl pro humor dokazuje několikrát: například scénou se zvracejícím starostou, úmyslně přiskřípnutým v automobilovém okénku.

Realismus a legenda

Lan Pham ThiPřednosti Lan Pham Thi nespočívají v rafinovanosti, hloubce, komplexnosti či psychologické kresbě, ale v kompaktnosti, napětí, rozvíjení scén. Jedna z nich, rituální boj kohoutů, nemá daleko k mrazivosti psích zápasů z filmu Amores perros.

Na rozdíl od jiných spisovatelů totiž autorka dokáže přirozeně pracovat s mýtickou rovinou, kterou asi nelze v asijské kultuře obejít: realistickým, současným příběhem prolíná vietnamská legenda o bezcitném dračím králi Šianguovi, jeho synovi Thu a průsvitné dívce Xuan.

Průsečíkem obou linií je motiv draka, který je v Asii vnímán jako pozitivní symbol. Porota soutěže se prý na vítězce jednomyslně shodla a podle mne vybrala dobře. Kdyby už pro nic jiného, tak pro solidně zpracované, byť výrazně negativní téma, které si od českého spisovatele bez zahraničních kořenů představíme těžko.

Lan Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak
Knižní klub, 144 stran, cena 199 korun
hodnocení 70 %





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Motiv z obalu českého vydání knihy Otrok
RECENZE: Otrok se podobá dílu Paula Coelha. Chybí mu humor

Jak moc jsme otroky vlastních negativních myšlenek, obav, problémů, křivd a provinění? Útlý bestseller Otrok spisovatele Ananda Dilvara nachází prostřednictvím...  celý článek

Haruki Murakami
RECENZE: Nový Murakami vystačí jen na půl hodiny, přesto je skvělý

Japonskému spisovateli Harukimu Murakamimu vychází v Odeonu další ilustrovaná povídka. Nese název Birthday Girl a přečtete ji za půl hodiny.  celý článek

Diváci berlínské olympiády roku 1936 svorně zdraví v nacistickém pozdravu.
RECENZE: Jak se Hitlerova olympiáda stala lekcí manipulace a lži

Berlínská olympiáda je dodnes velmi atraktivní téma: fantastické výkony Jesseho Owense, Hitlerovy hákové kříže a především zfanatizované davy pochodující...  celý článek

Ztratila jsem kamarádky po porodu. Lze se tomu vyhnout?
Ztratila jsem kamarádky po porodu. Lze se tomu vyhnout?

Vyšumění přátelství nemusí být jen vaše vina.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.