RECENZE: Přichází Žár. Román o tragédii spíše chladí

Lidská soutěživost a potřeba překonávat se nezná hranic. Důkazem toho bylo historicky poslední a tragické finále Světového šampionátu v saunování v roce 2010. Inspirovat se jím nechal švýcarský spisovatel Joseph Incadorna, kterého nakladatelství Paseka knihou Žár uvádí v českém překladu vůbec poprvé.

Sauna (ilustrační foto) | foto: Profimedia.cz

Kdo se však nechce připravit o napětí, nechť si onu nešťastnou událost před přečtením knihy nevyhledává na internetu a raději ani nečte dál.

Ve finském městečku Heinola onoho srpnového dne jeden z finalistů šampionátu po několika minutách strávených ve 110stupňové výhni zemřel, druhého převezli do nemocnice ve vážném stavu. Kůže se z obou mužů slupovala jako z právě spařených rajčat.

Obálka knihy Žár

Padesátiletý Joseph Incadorna však těží spíše z pomalu eskalujícího dramatu odehrávajícího se v myslích obou hrdinů než ze samotného tragického finále. Proti sebevědomému vítězi posledních ročníků, milovníkovi vodky a tabáku, odevzdanému pornoherci Nikovi s profesi odpovídající fyziognomií stojí o deset let starší subtilní Rus Igor, bývalý voják, jehož životní filozofií je přísná askeze.

Ryzejšího stereotypu a ještě v tak prvoplánovém spojení už se autor dopustit nemohl. Pokud už je to opravdu nutné (ve většině případů však není) a spisovatel musí stavět příběh na úvahách a pocitech protagonistů, je namístě věnovat charakterům daleko více péče, než je obvyklé. To však z Incadornova díla rozeznat nelze.

Budiž mu však přidáno k dobru, že alespoň vyústění knihy, které se naprosto (stejně jako postavy) liší od reálných událostí, může jeho zkratkovitost v očích čtenářů ospravedlnit. Bohužel poselství, že ačkoliv se lidé liší, jsou v jádru stejní, dnes už také nikoho neohromí. Respektive ano, mohlo by, ale musel by je autor vyložit zcela jinak, než je obvyklé.

Žár

55 %

Joseph Incadorna

2019, Paseka, 144 stran

Autorovou prvotní ambicí by mělo být odvyprávět solidní a uvěřitelný příběh, který myšlenku nese, aniž by to čtenáři úpěnlivě připomínal. V případě Žáru tomu tak není. Přítomna je alespoň přesně dávkovaná ironie a střídmý, přesto všeříkající jazyk v překladu Šárky Belisové, který může ve čtenáři vzbudit dojem, že se autor inspiroval u Chucka Palahniuka.

Klub rváčů, Zalknutí ani Snuff se však s Žárem srovnávat nedá. Ačkoliv by mohl, dočasnou popáleninu na duši, mysli ani sítnici nezanechává. To už si čtenář spíše zapamatuje hravou grafickou úpravu knihy, která se v Pasece stala standardem.