Narodil se do proslulé muzikantské dynastie. Jeho pradědečkem byl skladatel Antonín Dvořák, dědečkem skladatel Josef Suk. I otec, třebaže profesí agronom, měl umělecké vlohy. Osud dalšího potomka rodu tak byl předurčen.
Na housle začal hrát v pěti letech. Malý nástroj mu učaroval, na rozdíl od velkého klavíru. "Ten mě v dětství spíše děsil, než přitahoval," poznamenává. Jeho učitelem se stal český virtuos Jaroslav Kocian. Třebaže byl velice přísný, Suk na něj vzpomíná jako na svého nejlepšího pedagoga.
Připomíná zvláště jeho výrok: "Lepší je hrát čistě Kočka leze dírou než falešně Paganiniho." Dalšími Sukovými vzory byli především Fritz Kreisler a Jascha Heifetz.
Potomek slavných skladatelů
Zpočátku byl vnímán především jako potomek slavných skladatelů. V padesátých letech se mu postupně podařilo této nálepky zbavit, stal se z něj houslista Suk. V té souvislosti vzpomíná na řadu dirigentů.
"Z českých jsem měl nejraději Karla Ančerla, samozřejmě i Václava Smetáčka nebo Václava Neumanna. Ze zahraničních byla krásná spolupráce s Wolfgangem Sawallischem, báječný byl také George Szell nebo Seidži Ozawa," vypočítává.
Kvůli světu rozdělenému studenou válkou si však nikdy nemohl zahrát s Rafaelem Kubelíkem nebo s pianistou Rudolfem Firkušným. V cizině se scházeli jen potají. I když se Sukovi po roce 1968 naskytla možnost zůstat ve Spojených státech, rozhodl se vrátit domů.
"Myslím, že kdybych se nejmenoval Suk, okamžitě bych tam zůstal. Ale kvůli vztahu Dvořák, Suk, Čechy a česká hudba by to asi nebylo správné," prohlásil v časopisu Harmonie.
Svým osobitým, nádherně sametovým tónem vytyčil vlastní kritéria pro interpretaci hudby českých klasiků. Jeho nahrávky patří do zlatého fondu Supraphonu, řadu z nich však vydaly i zahraniční nahrávací společnosti.
Kromě sólové hry se Suk intenzivně věnoval i hře v menších ansámblech. Od začátku sedmdesátých let si k houslím přibral i violu.
Roku 1951 založil Sukovo trio, v němž působil po celou svou kariéru. S cembalistkou Zuzanou Růžičkovou soustavně uváděl Bachovy a Händelovy sonáty.
"V Bachově době houslová technika začínala. Je ale pravda, že právě díky tomuto skladateli jsme dostali nejfantastičtější kompozice, jaké si pro sólové housle vůbec kdo může představit," zdůrazňuje.
Připravuje soutěž
Veřejnou koncertní dráhu oficiálně ukončil po roce 2000, příležitostně však vystupuje na komorních vystoupeních. Loni na podzim natočil spolu s dalšími umělci pro Supraphon nové CD s hudbou Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Zcela nedávno mu Supraphon vydal reedici třicet let starých snímků s názvem Romance.
Nezapomíná sledovat ani světovou houslovou scénu. Současní interpreti mu sice většinou připadají technicky dokonalí, ale málo originální. Nejvíce oceňuje umění Američanky Hillary Hahnové.
Společně s Pražskou komorní filharmonií připravuje cyklus Josef Suk uvádí mladé talenty, na němž představuje nadané houslisty z hudebních škol. S festivalem Pražské jaro, jehož je čestným prezidentem, chystá příští ročník tradiční soutěže. V té se po nějaké době opět utkají mladí houslisté. Budou soutěžit před sedmičlennou mezinárodní porotou, jejímž předsedou bude právě Josef Suk.
