"Psal ho v roce 1900 pro mého dědečka Josefa Suka, ten byl ale plně zaměstnán hraním v Českém kvartetu a komponováním, takže k provedení nikdy nedošlo," navazuje populární český houslista na poetiku spojenou s fiktivní postavou. "Je to dílo geniální. Ukázalo se, že si mnozí skladatelé od Cimrmana vypůjčovali melodie," usmívá se houslista.
Skladbu napsal ve skutečnosti dirigent, známý cimrmanolog Pavel Vondruška. Publikum v paláci na Žofíně loni v únoru na plese uzavírajícím projekt Praha - evropské město kultury roku 2000 zvláště živě reagovalo při premiéře díla na některé známé úryvky - na znělku rozhlasového Hajaji a na závěrečnou sborovou Ódu na Velvary.
Zda ještě uspořádá slavnostní koncert k oficiálnímu ukončení umělecké činnosti, houslista zatím nemá rozmyšleno. " Možná se rozhodnu pro recitál v Rudolfinu," uvažuje.
Josefu Sukovi, mezi vrstevníky muzikanty důvěrně zvanému Pepula, je samozřejmě těžko, když myslí na odchod z pódií. Nechtěl by však, aby obecenstvo pocítilo, "že už to není ono"; nechtěl by skončit jako někteří houslisté, kteří nevědí, jak říká, kdy přestat.
Ale těší se, že bude moci cestovat pro radost. Velmi rád totiž řídí auta a této lásky se nechce vzdát. Sukově vášni pro auta ovšem loni málem odzvonilo, když se při stavbě nového kancelářského komplexu na Karlově náměstí, kde bydlí, proboural bagr do přilehlých podzemních garáží a obrovský vrták poničil jeho drahý automobil. Škodu naštěstí uhradila pojišťovna. "Auto jsem prodal," konstatoval Suk. Z jeho slov nicméně vyplývá, že už má nyní jiné.
Houslista a dirigent Josef Suk se v pražském Rudolfinu rozloučil s působením v Sukově komorním orchestru. |
Houslista a dirigent Josef Suk se v pražském Rudolfinu rozloučil s působením v Sukově komorním orchestru. |
Houslista a dirigent Josef Suk se v pražském Rudolfinu rozloučil s působením v Sukově komorním orchestru. |
Viruos Josef Suk. |