RECENZE: Deník autisty jiskří větší než malou dávkou ironie

Josef Schovanec je Francouz s českými kořeny. Trpí Aspergerovým syndromem, lehčí formou autismu. Do svých šesti let téměř nemluvil, rozumělo mu jen jeho nejbližší okolí. Lékaři tvrdili, že trpí nezvratnou psychickou poruchou. Přesto ho rodiče nenechali zavřít do léčebny.

Josef Schovanec | foto: Plon

Chlapec, ke kterému se chovali jako k retardovanému, nakonec vystudoval prestižní pařížskou univerzitu, mluví pěti světovými jazyky, přednáší po celém světě. A napsal knihu o svém životě s autismem, jmenuje se O kolečko míň.

O kolečko míň

75 %

Autor: Josef Schovanec

Překlad: Šárka Belisová

Nakladatel: Paseka / Pasparta

192 stran, 229 korun

Je to jeden z nejpozoruhodnějších deníků, náhled do fascinujícího světa i útěcha pro rodiče, kteří mají doma podobné dítě. Pro ostatní čtenáře může být i textem, který je zbaví mnoha předsudků.

Z idiota géniem

„Autista je, jak se všeobecně soudí, především prosťáček. Osoba s mentálním postižením, jak ho označují lidé s nejvybranějším vkusem. Trouba, pablb, debil, poděs, ve chvíli, kdy nad zákonem bílého pláště zvítězí zákon plebsu. A to ani nezmiňuji výrazy, které padají na školním dvoře o hlavní přestávce,“ píše Schovanec. A mluví o tom, jak rozpačitě působí na okolí jeho neuspořádaná mluva i chaotická gesta. Když přizná, že je autista, okolí otočí: „Z idiota se rázem stane malý génius. Což z psychologického úhlu pohledu, ponechá-li se stranou schopnost spočítat třináctou odmocninu, v konečném důsledku vyjde nastejno,“ píše s větší než malou dávkou ironie.

Obálka knihy O kolečko míň

Taková je jeho kniha – dokáže se jemně vysmívat sám sobě i lidem, kteří neumějí tváří v tvář jeho nemoci reagovat adekvátně. Zdůrazňuje, že dva autisté se od sebe mohou velmi lišit, a dodává: „Pokud se poznáte v jednom či dvou příbězích, buďte v pohodě, neutrácejte peníze a nespěchejte hned ke svému lékaři, dětským psychózám dokážete čelit sami. A k veterináři už vůbec ne.“

Jeho biografie je zároveň nesmírně smutné čtení. Trvalo dlouho, než autor zjistil, jak se svým autismem nakládat, v dětství a dospívání musel čelit náročným a často nezvladatelným výzvám. Schovancova kniha je rovněž upřímná a otevřená. A dojemně krásná. Paralelně s autorovým vnitřním světem se čtenář nemůže nezabývat tím vlastním, Schovanec ho nutí zpochybňovat, ponouká k originalitě, k opuštění zajetých kolejí.